Bohatí proti zbytku společnosti? Nositel Nobelovy ceny poukázal na velký problém

Zbytku společnost navzdory

Uchazečka o nominaci na americkou prezidentskou kandidátku Demokratické strany Elizabeth Warrenová je v poslední době silně kritizována v médiích, připomíná Krugman. Soudí, že tomu tak je nejen kvůli chybám, které učinila ve své kampani, ale z velké části jde o negativní reakce na její kritiku rozsáhlého vlivu, který má v politice velký byznys.

Tyto reakce dávají podle ekonoma Warrenové zapravdu. Je přitom pravda, že sama Warrenová - stejně jako ostatní politici - se dříve ucházela o podporu bohatých sponzorů, přiznává profesor. Deklaruje, že obviňováním z nekonzistentnosti se novináři často vyhýbají podstatě toho, co politik říká.

"Politici by koneckonců měli měnit názor, pokud je pro to dobrý důvod," pokračuje odborník. Otázka by podle něj měla znít, zda bylo správné, když Warrenová letos v únoru ohlásila, že zastaví přijímání vysokých finančních darů a zda má pravdu, když tvrdí, že bohatí mají přílišný politický vliv.

Odpověď na druhou otázku zní ano, deklaruje ekonom. Vysvětluje, že velmi bohatí lidé se politicky velmi liší od zbytku populace - nesmíme se nechat zmást hrstkou prominentních liberálních miliardářů, protože systematické studie ukazují, že ultrabohatí Američané jsou velmi konzervativní, posedlí daňovými úlevami, odmítají ochranu životního prostředí a finanční regulace a dychtí po omezování sociálních programů.

Bohatí také často dosáhnou toho, co chtějí, i když většina společnosti chce přesný opak, upozorňuje laureát Nobelovy ceny. Jako přiklad uvádí korporátní daně, které jsou podle amerických voličů, včetně těch podporujících republikány, příliš nízké, ale hlavním bodem domácí politiky Trumpovy administrativy je stejně masivní snižování těchto daní.

"Nebo si vezměme otázku, která srdci Warrenové blízká - a je jejím vlajkovým politickým úspěchem: většina Američanů, včetně mnoha republikánů, chce tvrdší regulaci velkých bank," pokračuje Krugman. Dodává, že navzdory tomu se po nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu ocitly pod trvalým útokem i relativně mírné regulace, které byly zavedeny po finanční krizi v roce 2008.

Diskurs bohatých

Profesor pokládá otázku, proč malé množství bohatých má takový vliv, když žijeme v demokracii. Soudí, že příspěvky na politické kampaně jsou jen jedním faktorem, který doplňuje síť miliardáři financovaných think tanků a lobbistických skupin, které ovlivňují veřejný diskurs.

Jde o otočné dveře, protože je zcela normální, pokud vysloužilí politici z obou amerických stran nastupují do velkých bank, korporací a konzultačních firem a výhled na takové zaměstnání jim může zajistit pouze patřičná politika, kterou realizují v úřadě, konstatuje ekonom. Kritizuje také média, jejichž informování o politických otázkách často odráží názory bohatých.

Jako příklad dává odborník opatření proti nezaměstnanosti. Ta je nyní v USA na historickém minimu (3,5 %) a bylo jí dosaženo bez výrazné inflace, což naznačuje, že tato úroveň byla dosažitelná vždy, uvádí nobelista. Připomíná, že bohatí, například Jamie Dimon, ředitel firmy JP Margan Chase, ale tvrdili, že vysoká nezaměstnanost je nevyhnutelná, protože někteří lidé jsou zkrátka neschopní.

Trvalo dlouho, než se nezaměstnanost v USA dostala na současnou úroveň, protože z vrcholu po odeznění krize klesala pomalu, v posledním desetiletí byla průměrně na 6,3 %, což znamená, že bez práce byly miliony lidí, uvádí Krugman. Za důvod, proč neklesala rychleji, označuje především finanční škrty, které měly omezit rozpočtový deficit, ale spolu s tím od roku 2010 silně zpomalovaly americkou ekonomiku.

"Ale kdo byl posedlý rozpočtovým deficitem?" ptá se expert. Podotýká, že rozhodně ne voliči.  Odkazuje na průzkumy naznačující, že i v dobách, kdy míra nezaměstnanosti přesahovala 8 %, bohatí považovali za větší problém právě rozpočtový deficit.

Média pak priority bohatých opakují a nepřistupují k nim jako k prioritě malé skupiny voličů, ale jako k jediné "odpovědné" pozici, kritizuje Krugman. Odkazuje na tvrzení novináře Ezry Kleina, že pokud jde o rozpočtový deficit, neplatí pravidla neutrality a reportéři otevřeně hájí přinejmenším kontroverzní názory, které neodpovídají náladám společnosti.

Dnes víme, že tyto názory byly zcela chybné, ale šlo o politický názor bohatých a média často zacházejí s některými Američany jako s "rovnějšími", poukazuje profesor. Dodává, že člověk nemusí souhlasit s názory demokratických progresivních uchazečů o prezidentskou nominaci, jako jsou Elizabeth Warrenová či Bernie Sanders, ale média dluží veřejnosti seriózní diskuzi o jejich myšlenkách, nikoliv jejich paušální odmítání na základě kombinace reflexivní "středové vyváženosti" a vědomého či nevědomého předpokladu, že politika, která se nelíbí bohatým, je nutné nezodpovědná.      

Pokud američtí prezidentští kandidáti hovoří o ohromném vlivu bohatých, i toto téma si zaslouží seriózní debatu, nikoliv vágní odsouzení, které nyní vidíme, tvrdí Krugman. Přiznává, že takové diskuze není novinářům příjemná, ale konstatuje, že přesně kvůli tomu je potřebná.