Konspirační teorie a lži nejsou cestou k úspěchu, konstatuje známý politolog

Velká lež

Stranický kongres tento týden navíc odmítl Greeneovou jakkoliv usměrnit, vyzdvihuje politolog. Dodává, že předseda republikánského kongresmanského klubu dokonce tvrdil, že netuší, co je konspirační teorie QAnon, zatímco předseda republikánského senátorského klubu Mitch McConnell případ uzavřel strohou poznámkou, že názory Greeneové jsou zkrátka "praštěné".

"To je však trochu málo a trochu pozdě," píše Zakaria. Upozorňuje, že Republikánská strana takové "praštěné" názory roky podporovala.

Dnes je oprávněně oceňována politická kuráž republikánského senátora Mitta Romneyho, konstatuje autor komentáře, ale připomíná, že v roce 2012, kdy kandidoval na prezidenta, toužil Romney po podpoře ze strany Donalda Trumpa. Když ji dostal, komentoval to jako něco, co si vůbec nedokázal představit, aby následně tiše přešel jednu z Trumpových největších lží, zpochybňování místa narození tehdejšího šéfa Bílého domu Baracka Obamy, nastiňuje Zakaria.

Skutečná velká lež v srdci Republikánské strany se ale podle politologa netýká konspiračních teorií, ale veřejné politiky. Od 30. let minulého století totiž republikáni slibovali voličům zrušení Nového údělu, politiky demokratického prezidenta Franklina Roosevelta, upozorňuje autor komentáře. Poukazuje, že v momentě, kdy se k moci konečně dostal republikánský prezident Dwight Eisenhower, nic takového se nestalo, tudíž se objevilo nové konzervativní hnutí, které jej označilo za zrádce.

Podobně konzervativci slibovali likvidaci aspektů "velké společnosti" demokratického prezidenta Lyndona Johnsona, což ale nikdy nesplnili, konstatuje Zakaria. Připomíná, že i Ronald Reagan zahájil svou politickou kariéru odmítáním dostupného zdravotního pojištění coby "přímé cesty k socialismu", a přestože varoval, že program povede k tomu, že tehdejší Američané budou svým vnoučatům jen vyprávět, jak byla země kdysi svobodná, v prezidentském křesle program výrazněji nerevidoval.

Na počátku 90. let vsadil na radikální a extremistickou rétoriku i předseda republikánského kongresmanského klubu Newt Gingrich, když sliboval revoluci a politické protivníky popisoval jako ztělesnění zla, které vítězí pouze díky lžím a podvodům, uvádí politolog. Odkazuje na závěry svého kolegy E. J. Doinnea, který důsledek této toxické politické strategie označil za "politiku zklamání a zrady".

Inspirace? Boris Johnson

Stejnou strategii sleduje dnes republikánský senátor Ted Cruz, který v roce 2016 usiloval o stranickou prezidentskou nominaci pod příslibem zrušení Obamovy zdravotnické reformy i daňové správy a vyrovnaného rozpočtu, připomíná Zakaria. Cruz podle něj dobře věděl, že tyto sliby nemůže splnit, pouze jimi "krmil" republikánské voliče, které využil jako pomyslné pěšáky, vybičoval je k hysterii a poslal do bitvy.

Republikánská strana donekonečna mluvila o "zrušení a nahrazení" Obamovy zdravotnické reformy, ale jen aby se dostala k moci - neměla žádný životaschopný plán, tudíž se rychle vrátila do reality a ohlásila obrat, upozorňuje politolog. To podle něj vedlo k tomu, že miliony republikánských voličů se cítí podvedeni a obelháni svými politiky, což vytváří atmoaféru paranoii a podezíravosti vůči každému, kdo není otevřeně extrémní, a živí myšlenku, že "pravý konzervativizmus" prohrává kvůli jisté formě tajné dohody a zrady.

"Vede krátká a přímá linka od Gingriche k bouřím na Kapitolu 6. ledna,"  pokračuje Zakaria. Alternativní cestu konzervativního politika podle něj prosazuje britský premiér Boris Johnson, který přitom umí také dobře hrát na populistické a nacionalistické noty.

 Johnson sice zpočátku zlehčoval koronavirus, avšak dnes k pandemii přistupuje mnohem seriózněji a stává se nejvýraznějším konzervativním politikem od Margareth Thatcherové, uvádí politolog. Vysvětluje, že premiér pozvolna, ale jistě mění svou stranu, aby byla více v souladu s moderní Británií, čemuž odpovídá i jeho pozoruhodně pestrý kabinet, kde dvě ze tří nejvlivnějších funkcí drží osoby s asijskými kořeny.  

Při popisu svého plánu na velké utrácení během pandemie a po jejím skončení Johnson přiznal, že připomíná Nový úděl a je tak myšlen s ohledem na dobu, jež si žádá silnou a odhodlanou vládu, která ochrání lidi v době krize, poukazuje autor komentáře. Dodává, že Johnson k těmto novinkám přidává i tradičnější thatcheristické myšlenky, jako efektivní stát, volný obchod a morální zahraniční politiku a i když neodmítá ekologičtější rozvoj, za potíž současné Británie označuje velké množství regulací.

Pokud američtí republikáni hledají konzervativizmus, který může fungovat v dnešní době, měli by přestat lhát svým voličům, podívat se do Británie a vrátit svou stranu zpět do skutečného a faktického světa, doporučuje politolog závěrem.