Jídlo zabíjí Američany. Experti poukázali na alarmující statistiky

Američané jsou nemocní

Důvod je podle Glickmana a Mozaffarina dvojí: zdravotní péče je drahá a Američané jsou nemocní. Těží sice z vysoce vyškoleného personálu, skvělých zařízení a přístupu k nejnovějším lékům a technologiím, avšak pokud se na tom nic nezmění, americký zdravotnický systém zůstane nákladný, poukazují exministr a lékař. Konstatují, že lze sice měnit ceny léků, snižovat administrativní zátěž a omezit platby zřizovatelům nemocnic či zbytné procedury, ale i tak půjde o pouhé zpomalení růstu nákladů, protože americká populace stárne a technologie se rozvíjejí.

"A Američané jsou nemocní - mnohem nemocnější, než si mnozí uvědomují," pokračují Mozaffarin a Glickman. Konstatují, že přes 100 milionů obyvatel země, tedy téměř polovina dospělé populace, má prediabetes či diabetes, 122 milionů trpí kardiovaskulárními chorobami, kterým ročně podlehne 840 tisíc lidí, tedy 2.300 denně, a tři čtvrtiny dospělých mají nadváhu nebo jsou obézní.

Jinými slovy, je víc nemocných než zdravých Američanů, vysvětlují kardiolog a bývalý politik. Navrhují proto, aby se debata namísto toho, kdo za to má platit, přesunula k jednodušší a podstatnější otázce: Proč jsou Američané nemocní a jak to lze předejít tomu, aby potřebovali tolik zdravotní péče?

Odpověď bije podle Mozaffrina s Glickmanem do očí, a to třikrát denně. Jde o jídlo, jelikož špatná strava je v USA hlavní příčinou úmrtí, ročně si vyžádá život více než půl milionu lidí a jen deset vybraných stravovacích faktorů stojí denně život téměř tisíc Američanů, kteří umírají na srdeční nemoci, mrtvice a diabetes.

Léčba těchto onemocnění je závratně drahá, připomínají Glickman s Mozaffarinem. Uvádějí, že kardiovaskulární choroby stojí zdravotnictví ročně 351 miliard dolarů a oslabují produktivitu práce, léčba cukrovky pak vyjde v USA na 327 miliard dolarů, přičemž celkové ekonomické dopady obezity v zemi jsou odhadovány na 1,72 bilionu dolarů ročně, což je 9,3 %  HDP země.     

Toto je hlavní důvod neustále rostoucích nákladů na zdravotní péči, které dusí vládní rozpočty, oslabují konkurenceschopnost Spojených států a jejich vojenskou sílu, tvrdí Mozaffarin a Glickman. Dodávají, že naštěstí existuje nutriční věda a opatření, které mohou tuto celostátní vyživovací krizi pomoci řešit.

Jídlo je lék

Řešení ve stylu "jídlo je lék" je ideální, jelikož zlepšuje kvalitu života, snižuje zdravotní náklady, je udržitelné, omezuje nepoměř mezi skupinami obyvatel a posiluje ekonomickou konkurenceschopnost a bezpečnost země, tvrdí lékař s exministrem. Domnívají se, že jednoduchá a měřitelná opatření lze realizovat v mnoha oblastech.

Veškeré elektronické zdravotnické záznamy by měly nově zahrnovat stravovací návyky jedince, vzdělávaní lékařů by mělo klást na stravování větší důraz a pacientům by měly být předepisovány zdravé potraviny, včetně dovážky lékařsky sestavených jídel, navrhují Glickman a Mozaffarin. Věří, že jen poslední opatření by mohlo ušetřit až 9 tisíc dolarů ročně na pacienta.

"Daně na slazené nápoje a nezdravé jídlo by mohou být kombinovány s dotacemi na prospěšné potraviny jako ovoce, ořechy, zelenina, luštěniny, rostlinné oleje, celozrnné produkty, jogurty a ryby," píšou Mazaffarin a Glickman. To by podle nich vyslalo pozitivní zprávu veřejnosti a potravinářskému průmyslu, že dobré stravování je ceněno, přičemž úroveň škodlivých přísad jakou jsou soli, cukr a transmastné kyseliny lze snížit dobrovolnými cíly či regulací.

Nutriční standardy ve školách, které již zlepšily kvalitu těchto pokrmů o 41 %, by měly být zpřísněny, program dodávek čerstvého ovoce a zeleniny rozšířen i na střední a vysoké školy a program nákupu potravin, který využívá každý osmý Američan, by měl pomáhat zlepšovat stravování a zdraví, nabádají kardiolog a bývalý politik. Klíčovou roli přiznávají i soukromému sektoru, kde by změny akcionářských kritérií měly odměňovat ty společnosti, které bojují s obezitou, diabetem a podobnými chorobami.

Partnerství mezi veřejnou a soukromou sférou by měl podtrhovat výzkum a vývoj nejlepších zemědělských a potravinářských postupů a každé pracoviště by mělo při zřizování své kantýny požadovat zdravá jídla a zdravé stravování podporovat skrze zaměstnanecké benefity, doporučují Mozaffarin a Glickman. Za důležitou považují i spolupráci federálních úřadů, jelikož finance jsou pro podobný výzkum klíčové, tudíž by mohlo dojít například ke zřízení Národního institutu pro výživu.  

V opačném případě může trvat dlouhá desetiletí než pochopíme a využijeme nové oblasti spojené s výrobou potravin, střevní mikroflórou, alergiemi, autoimunními nemocemi, rakovinou, duševním zdravím, léčbou válečných úrazů a dopady nevýživných sladidel a osobní stravy, obávají se lékař a exministr. Deklarují, že v tomto musí hrát klíčovou roli vláda, protože podstatný dopad potravinářského systému na kvalitu života, zdravotní výdaje, ekonomiku i životní prostředí - spolu s rostoucím povědomím veřejnosti i průmyslu o těchto tématech - vytváří podmínky, aby se vládní politici stali posly skutečného řešení.

"Přesto, až na malé výjimky stávající prezidentští kandidáti nejsou na tyto kritické domácí otázky dotazováni," kritizují Mozaffarin a Glickman. Tvrdí, že každý kandidát by měl mít svůj potravinový program a debaty by se tématem měly zabývat, jelikož souvislost mezi stravou a zdravím a snížením nákladů na zdravotní péči je v amerických primárkách dlouhodobě opomíjena. Měla by však stanou v popředí příštích prezidentských voleb i agendy příští administrativy.