Tvrdý náraz pro ekonomiku? Nositel Nobelovy ceny má obavy z koronaviru

Krátkodobá úleva

Krugman nemluví o známém černém pondělí v říjnu 1987, ale o 5. prosinci 2000, kdy ve Spojených státech opadala tzv. internetová horečka. Předsedou Fedu byl tehdy Alan Greenspan a jeho poznámka vystřelila akcie na technologické burze Nasdaq o 10,5 % za jediný den, přičemž o několik procent si polepšily i širší burzovní indexy, připomíná odborník.

"Úleva byla ovšem krátkodobá," pokračuje ekonom. Podotýká, že akcie začaly rychle opět padat a indexu Nasdaq trvalo téměř 12 let, než se dostal na úroveň po Greenspanově prohlášení.

Nobelista se nechce pouštět do burzovních predikcí, protože je považuje za pochybnou hru. Pouze se snaží zasadit tehdejší události do kontextu. Trhy totiž podle něj měly větší důvod vložit důvěru v Alana Greenspana než v současného předsedu americké centrální banky Jerome Powella, jelikož v roce 2000 Fed disponoval většími prostředky.

Na konci roku 2000 byla krátkodobá úroková sazba, kterou Fed reálně kontroluje, přes 6 %, a následně docházelo k jejímu snižování až o 5 procentních bodů, poukazuje Krugman. Dodává, že ani to nebylo dost, aby se předešlo ekonomickému zpomalení z velkého šoku a recesi.

Proto tomu dnes jsou úrokové sazby na zhruba 1,5 %, což ponechává americké centrální bance mnohem menší prostor pro jejich snižování, varuje ekonom. Konstatuje, že centrální banky v jiných zemích jsou na tom ještě hůř - krátkodobé úrokové sazby v Evropě jsou ve skutečnosti negativní, tudíž Evropská centrální banka v zásadě nemá prostor pro jejich další snižování.  

"Proč se tedy trhy třásly kvůli (poslednímu) výhledu stimulů centrální banky?" táže se laureát Nobelovy ceny. Neměli bychom podle něj zapomínat na to, že bylo považováno za téměř jisté, že Fed sníží úrokové sazby, pokud by koronavirus napáchal větší ekonomické škody, tudíž vlastně nejde o žádnou velkou novinku.

Stádový efekt

Krugman proto soudí, že prohlášení Fedu o snižování úrokových sazeb poskytují pouhou pohodlnou záminku, která vede ke stádovému efektu. V pohledu na chování trhů se totiž ztotožňuje s ekonomickým klasikem, nobelistou Robertem Shillerem, který analyzoval náhlý burzovní propad, k němuž došlo během zmíněného černého pondělí.

Vysvětlení toho, co se tehdy stalo, je mnoho, ale Shillerovi se podařilo vyzpovídat velké množství burzovních makléřů přímo během samotného propadu, upozorňuje profesor. Dodává, že Shiller zjistil, že makléři se akcií zbavovali, protože tak činili jiní makléři, tudíž v podstatě docházelo k vzájemnému posilování prodejní paniky.   

Toto pondělí naopak došlo k vzájemnému posilování nákupní horečky, konstatuje Krugman. Pokládá ovšem otázku, zda byly výprodeje akcií z minulého týdne racionální. Připouští, že s ohledem na zprávy o koronaviru možná ano, ale rozsah výprodeje a propadu byl přehnaný.

"Takže, co přijde dál?" pokládá otázku ekonom. Přiznává, že pokud se týká trhů, nemá ponětí. Ohledně celkového výhledu ekonomiky ale upozorňuje na dvě věci: Zaprvé, koronavirus se stále více jeví jako velká rána pro ekonomiku. Zadruhé, Fed a další centrální banky nemají příliš prostoru, aby mohly reagovat.

Profesor se delší dobu netají tím, že netuší, jaké další překážce bude ekonomika v budoucnu čelit. Varuje však, že pomyslné tlumiče, které mohou nerovnosti na cestě absorbovat, jsou již značně vyčerpané a je třeba připravit se na náraz.