Volební kampaň v USA? Vzrušující, ohromující i frustrující, míní analytik

Nové staré apely

Kandidáti dávají mnoho slibů, závazků a záruk, nastiňuje analytik. Dodává, že někteří vystupují upřímně, mnoho z nich se ale přizpůsobuje předvolební strategii, která jim má přinést voličské hlasy, což platí i o zahraniční politice.

Uchazeči o post vrchního velitele amerických ozbrojených sil mají jisté představy o světě, místě USA v něm a přípustnosti nasazení nejsilnější světové armády ve prospěch americké bezpečnosti, konstatuje DePetris. Poukazuje, že letošní prezidentské primárky Demokratické strany přinášejí ve srovnání s nedávnou minulostí zajímavější debatu kandidátů o žádoucí zahraniční politice Spojených států.    

Konsensu na zahraniční politice, který ve Washingtonu panuje po většinu doby od konce druhé světové války, se nejdramatičtěji vzpírají senátoři Bernie Sanders a Elizabeth Warrenová, připomíná analytik. Podotýká, že oba slibují celkovou přestavbu letitých pilířů americké zahraniční politiky - vůdčí role ve světě, masivních vojenských výdajů a neochvějné víry ve výjimečnou schopnost a povinnost Ameriky činit to, co jiné země nemohou či nechtějí.

"Jde o světonázor skeptičtější k vojenskému řešení, nepřátelský k nekonečným vojenským tažením z posledních dvou desetiletí a tolerantnější k přehodnocení tradičního vztahu Washingtonu k místům jako Perský záliv," píše DePetris. Dodává, že skutečnost, že vážní kandidáti na post amerického prezidenta formulují takové názory a činí z nich středobod své kampaně, washingtonskou elitu vytáčí, a proto je odmítá coby naivní či nebezpečné, ačkoliv jiní lidé by je mohly označit za žádané a osvěžující.

Američané však podobné názory slýchali i v předchozích kampaních, upozorňuje analytik. Poukazuje, že předtím, než Warrenová hovořila o zmenšení obscénně velkého vojenského rozpočtu a Sanders vášnivě nabádal k distancování se od autoritářů na Blízkém východě, Bill Clinton coby prezidentský kandidát zdůrazňoval, že Spojené státy musí přenést své bezpečnostní břemeno na širší koalici zemí, ve které ovšem Washington bude hrát nadále hlavní roli.

O devět let později prezidentský kandidát George W. Bush tvrdil, že USA musejí být silná, ale pokorná země a o dalších šestnáct let později prezidentský kandidát Donald Trump sliboval roztrhat špatné dohody z předchozího čtvrtstoletí a uzavřít pro americký lid lepší mezinárodní smlouvy, připomíná DePetris. Dodává, že nezaujatým pohledem se ani jeden z uvedených apelů nestal skutečnou politikou.

Plavba proti proudu   

Clintonova administrativa místo toho rozšířila NATO do střední Evropy a zahájila rozhovory o přistoupení s balkánskými státy, čímž rozšířila americké bezpečnostní garance, upozorňuje analytik. Doplňuje, že Bushova pokora se zase přes noc změnila v hrubost, když nejhorší teroristický útok v dějinách USA transformoval jeho zahraniční politiku v nešťastné křižácké tažení za blízkovýchodní demokracii.

Trumpova rozhořčenost z válek vysávajících americkou krev a americké peníze sice přetrvává, ale prezident jen za posledních devět měsíců poslal na Blízký východ dalších 20 tisíc vojáků, podotýká DePetris. Konstatuje, že i Barack Obama, který byl zvolen i díky svému odporu proti válce v Iráku, opouštěl Bílý dům s tím, že rozšířil americké vojenské angažmá ve světě a nasadil sílu ve více zemích, než si kdy myslel, že je možné.

"Pointou není zbavit se minulosti, ale spíše připomenout lidem že rétorika z kampaně je častou pouze tím, čím je - rétorikou," pokračuje analytik. Vysvětluje, že ten šťastný kandidát, který usedne v Bílém domě, často zjistí, jak obtížné je realizovat své cíle, jelikož se musí dohodnout se zákonodárci v Kongresu, kteří mohou zastávat zcela jiné názory na to, co je v americkém zájmu.

Plán Warrenové snížit rozpočet Pentagonu by nepochybně zamrzl ve výborech pro kontrolu ozbrojených sil, jehož členy tvoří ti, kteří slibují udržení vojenských objektů ve svých volebních obvodech, naznačuje DePetris. Dodává, že další zákonodárci se ocitnou pod tlakem a poddají se svým vojenským poradcům.

Mnozí tak zjistí, jak těžké je plavat proti silnému proudu, který prezentuje washingtonský establishment, deklaruje analytik. Za příklad dává Trumpa, který revidoval svůj plán stáhnout vojáky z východní Sýrie poté, co sklidil tvrdé odsouzení od zákonodárců z obou stran a vysloužilých generálů v médiích.

Sanders, Warrenová a další uchazeči o prezidentskou nominaci Demokratické strany mohou být výjimkou z pravidla - pochopitelně za předpokladu, že ve volbách nakonec porazí Trumpa -, deklaruje DePetris. Dodává, že i tak bude případný nový prezident čelit mnoha překážkám a bude nutná jeho vytrvalost a tvrdohlavost i oddanost jeho týmu, aby došlo k posunu americké zahraniční politiky racionálním směrem - jinak bude washingtonským establishmentem pohlcen, stejně jako bezpočet prezidentů před ním.