Záhada v KLDR: Co se děje s režimem a ekonomikou? Země začíná prosperovat...

Podle toho, které zvěsti člověk věří, je nejvyšší vůdce buď nemocný, nebo mrtvý, byl svržen při převratu, anebo si jen zase jednou pohrává s okolním světem.

Když si většina lidí představuje Severní Koreu, vidí před sebou rozloženou zemi, jejíž na kost vyhublí obyvatelé se plouží pod šedavou oblohou. Cizinci, kteří se v poslední době dostali do Pchjongjangu, ale objevili město, jehož obyvatelé jsou sice chudí, ale rozhodně ne bez prostředků. Obezita je k vidění velmi zřídka, ovšem totéž platí pro hladovějící.

K pochopení současné Severní Koreje musí člověk připustit, že její ekonomika, jakkoli neradostná, se rozhodně neblíží kolapsu. Pchjongjang přestal zveřejňovat statistiky před půl stoletím, a proto je nemožné zjistit přesná čísla, pokud jde o nárůst hospodářství. Ale jihokorejská centrální banka odhaduje, že za poslední desetiletí rostl hrubý domácí produkt KLDR průměrně o 1,3 procenta.

V loňském roce pak svět prakticky nezaznamenal podstatný severokorejský úspěch: Poprvé za téměř tři desetiletí se severokorejským zemědělcům podařilo vypěstovat dostatek zemědělských surovin, aby uspokojili základní potřeby obyvatel. A navzdory suchu letos na jaře předběžné zprávy naznačují, že také letošní úroda bude dobrá.

Tento úspěch vzešel z nutnosti

V 90. letech klesla průmyslová výroba v KLDR na polovinu a kolaps zemědělství vedl k hladomoru. Valná většina Severokorejců přežila díky tomu, že vytvořili nelegální tržní ekonomiku. Neměli na vybranou. Když byly regály s potravinami v místních obchodech prázdné, staly se z přídělových lístků bezcenné cáry papíru.

Toto soukromé podnikání začalo v malém. Zemědělci si začali pěstovat vlastní úrodu na políčkách na horských svazích. Dělníci začali používat (nebo krást) vybavení ze státních továren k výrobě vlastních produktů. Někteří lidé si otevřeli tajné restaurace, jiní neoficiální krejčovské dílny. Tržiště, která do té doby režim sotva toleroval, začala fungovat otevřeně.

Jak se dalo očekávat, někteří z této nové severokorejské "podnikatelské třídy" relativně zbohatli a začali se poohlížet po lukrativnějších příležitostech. Objevily se soukromé dílny, hospody a restaurace. Dostupné důkazy naznačují, že život se mění k lepšímu i na venkově.

Dalo by se předpokládat, že příznivější ekonomické podmínky by mohly poskytnout severokorejskému režimu oddechový čas. Ale revoluce jen zřídka vypuknou, když jsou lidé zoufalí; mnohem častěji je rozpoutají lidé, kteří věří, že by život mohl být podstatně lepší pod jiným vedením.

Ekonomický růst přináší větší povědomí o úspěšnějším okolním světě a díky změnám se také lidé začínají méně bát vlády, protože jejich živobytí už není závislé na státu. Světlejší zítřky pro Severokorejce by tak mohly znamenat temnější časy pro severokorejský režim.