S uprchlíky bojuje také Kábul: Desítky tisíc lidí v chatrčích, sbírají plechovky od koly

"V Pákistánu to bylo obtížné, ale byl to život. Tady nikoho neznáme a není zde práce," říká Šumajla Máliková (45), která přijela v březnu. Její manžel má nemocné ledviny a dva synové tráví celé dny hledáním starého železa, za něž rodina nakupuje jídlo. "Měli by chodit do školy, ale jsme závislí na tom, kolik plechovek od koly najdou. Kdybychom měli na cestu do Pákistánu, vrátili bychom se," říká žena.

"Před dvěma lety to bylo dobré, teď nemohu dva měsíce najít práci. Mám šest dětí a už je neuživím. Jak nastoupila nová vláda, mizí práce a zhoršuje se bezpečnost. Zlobím se a nevím, co dělat," říká Nehmatulláh, který se opírá na jednom takovém stanovišti o kolo a svírá vak se zednickými nástroji.

K pasovému oddělení přichází denně 5000 lidí a 2000 dostane nový pas. Vláda loni zrušila staré a ručně vypsané pasy, takže lidé potřebují nové, tištěné. Zatím jich bylo vydáno půl milionu. Ředitel úřadu Saíd Sabúr říká, že většina Afghánců pas nikdy nepoužije. "Bez víza je jim k ničemu a mnozí to neví. Bez víza se dostanou jenom do Pákistánu nebo Íránu. Ti, kdo míří do Turecka nebo Evropy, potřebují vízum a s tím jim nepomůžu," říká.

Někteří z dělníků říkají, že je deportovali z Íránu, ale chtějí se vrátit. Ti, kdo mají vzdělání, chtějí do Turecka nebo jinam do ciziny. Jenomže mnohé evropské země začaly Afghánce deportovat a to v takovém počtu, že je afghánská vláda požádala, aby repatriace zpomalily.

Mnozí zaplatili převaděčům mnoho peněz a riskovali životy v lesích a na moři, říká mluvčí ministerstva pro uprchlíky a repatriaci Islámuddín Džurat. "Požádali jsem ty země, aby repatriace zpomalily, protože pro ty lidi nemáme práci a nemůžeme je podpořit, ale posílají je stále," řekl.