Střet Číny a USA? Profesor naznačil, co čeká svět

Globalista Si Ťin-pching

Jedním z nejméně vyzdvihovaných posunů ve světové politice, který má však s velkou pravděpodobností největší dopad z dlouhodobého hlediska na nás všechny, byl podle Browna nástup Si Ťin-pchingovy Číny jako největšího šampiona globalizace.  

Čínský prezident se letos poprvé zúčastnil jednání světových elit v alpském Davosu, poukazuje profesor. Dodává, že jeho účast má velkou symboliku.

"V epicentru kapitalistického, svobodně-tržního internacionalismu si vůdce poslední velké země, kde drží mocenský monopol komunistická strana, mohl užít svou chvíli," píše expert. Tvrdí, že projev, který Si přednes, nezklamal.  

Pokud panovala špetka snahy bavit se na cizí účet, neprojevila se, soudí odborník. Připomíná, že Si je jedním z nejlepších veřejných řečníků, které Čína v poslední době vyprodukovala. Prezidentovo poselství tak bylo dle Browna elegantně prosté: Čína se hodlá držet globalizace bez ohledu na to, jaké protekcionistické výstřelky otravují diskurs ve Washingtonu či kdekoliv jinde.    

Čína tak bude činit ze dvou důvodů, vysvětluje profesor. Prvním z nich je skutečnost, kterou Si jasně vyložil ve své řeči, že globalizace této zemi dobře slouží. "On sám ví - spolu s dalšími čínskými představiteli své generace - jak by vypadala Čína s uzavřeným trhem a pevnými hranicemi," poukazuje odborník s tím, že taková realita panovala za dob Mao Ce-tunga.  

Od roku 1978 je Čína stále otevřenější zemí, minimálně z ekonomického hlediska, uvádí Brown. Podotýká, že v rámci tohoto procesu dochází k nahrazování chudé a vnitřně nestabilní země státem, který má nyní potenciál vypracovat se v největší ekonomiku světa. Není tak s podivem, že Si hovoří jako příznivec a oddaný stoupence světového volného obchodu a otevřených ekonomických hranic, konstatuje expert.   

Dva hladoví

"Druhý důvod je prozaičtější," soudí Brown. Deklaruje, že Čína potřebuje růst, aby udržela svou rostoucí střední třídu spokojenou, přičemž zdroje tohoto růstu se stávají čím dál více vratké. Stále těsnější spojení s okolním světem tak bude pro zemi větší a větší nutností, ne pouhým luxusem, domnívá se akademik. Dodává, že Siho Čína nemá na výběr, musí se zavázat globalizaci a prezidentova řeč byla dobrá v tom, že tuto skutečnost přiznala.

Svět se dostává do situace, že ho budou řídit dva hladoví - jedním z nich je Čína, která zažívá dobu renesance a velikosti, přičemž tím druhým jsou Spojené státy usilující o obnovu své kdysi neotřesitelné pozice první světové supervelmoci, míní Brown. Doplňuje, že obě země vždy soupeřily, ale až do nedávna bylo toto soupeření podprahové a skryté.  

"Za Trumpa se jeví jako pravděpodobné, že se (soupeření) přelije na denní světlo," očekává expert. Konstatuje, že pokud se tyto obavy ze souboje velmocí stanou realitou, vyvstane otázka, kdo bude hladovější po úspěchu.   

Na základě Siho tvrdého hájení světa, ve kterém jeho země chce existovat, je podle Browna možné předpokládat, že čínský prezident má dobrý apetit. "A upřímně, mnoho z jeho posluchačů a celý svět začíná chápat jeho pobídky jako chutnější," dodává odborník.   

Poselství Si Ťchin-pinga je tak lákavější než "nuzný chod", který nyní světu chystá americký prezident Donald Trump a jeho administrativa, uzavírá profesor.