Putin by měl s Čínou skončit? Rusko je v krizi, předběhla ho i Indie

Doby, kdy byly vztahy mezi Ruskem (tehdy Sovětským svazem) a Čínou na ostří nože, jsou ta tam. Alespoň podle politického geografa Michaela Romancova. Ten se dlouhodobě zaměřuje na Rusko a jeho geopolitickou pozici ve světě. Světové ambice Putina hodnotí ve svém příspěvku pro informační portál NATO. 

Romancov podotýká, že vztahy mezi Ruskem a Čínou jsou na velmi dobré úrovni. Příkladem prý může být nedávné udělení Řádu svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, jedná se o nejvyšší ruské státní vyznamenání. Mělo jí o výraz uznání za osobní vklad do rozvoje vzájemných vztahů. V Kremlu oba státníci podepsali i kontrakty v hodnotě přes 10 miliard dolarů. 

Otázkou je, kam toto sbližování má vést. "Díky ruské agresivitě vůči Ukrajině a v Sýrii se sice Putinovi podařilo podstatně změnit vojensko-bezpečnostní situaci v Evropě a „pootočit kolem dějin“ na Blízkém východě, ale tím „úspěchy“ končí. Moskva tvrdí, že se ve změněné geopolitické situaci, díky genialitě svého prezidenta, cítí jako ryba ve vodě, ale žádný z podstatných atributů, o které je geopolitickou analýzu možné opřít, se nezměnil," píše Romancov. 

"Rusko, spolu s USA, sice nadále zůstává jednou ze dvou jaderných supermocností, ale ve všech ostatních mocenských atributech – nejviditelněji z hlediska stagnujícího podílu na světovém bohatství, neschopnosti modernizovat ekonomiku, přetrvávající závislosti na těžbě a exportu surovin, zejména uhlovodíků a rostoucím demografickým problémům, trvale klesá," myslí si politický geograf. 

Čína by i kvůli tomuto mohla být přirozeně chtěným spojencem. Romancov zmiňuje data Světové banky, která uvádějí, že největší podíl na světovém bohatství měly počátkem letošního roku Spojené státy, na druhém místě Čína. Rusku patřilo až 13. místo, lépe je na tom i Indie. 

"Nikdo nepochybuje, že se svět na počátku 21. století mění rychleji, než kdykoli předtím a co dělá Putinovo Rusko? Moskva tvrdí, že se „obrátilo“ do Asie. Rusku se sice podařilo z Číny udělat svého druhého největšího obchodního partnera, ale stále až po Evropské unii (sic!) a stále se samo nevejde mezi deset největších partnerů Číny," vysvětluje Romancov. 

Rusko podle Romancova není pro Čínu až tak lákavým partnerem. Důvodem může být velká míra korupce a slabá úroveň vymahatelnosti práva. Čína navíc chce budovat přepravní koridory do Evropy, ale otázkou je, zda povedou přes Rusko. 

"Těsně před anexí Krymu Putin navrhl spojení Ruskem vedené EUAU s EU a vybudování „jednotného humanitárního a ekonomického prostoru“ od Lisabonu po Vladivostok. I letmý pohled na mapu okamžitě odhalí, že v případě realizace takového plánu by vznikl mega-blok, jehož součástí by nebyly USA a Kanada (jednak členové NATO a tehdy nově vyjednávaných dohod CETA a TTIP), ale ani Čína a Indie," vrací se geograf do historie. Podle něj mělo jít o Putinův mistrný výkon, nicméně záhy Rusové zabředli do šarvátek na Ukrajině. 

Americký prezident zatím hostil jak čínského prezidenta, tak později i indického premiéra Módího. Vladimir Putin přišel na řadu až jako jeden z posledních. "Pokud Rusko chce hrát důležitou roli, mělo by se přestat snažit rozdělit Evropu a Ameriku, mělo by přestat usilovat o nějakou formu obnovy bipolarity a mělo by se začít soustředit na nové, rodící se modely ekonomicko-politických vztahů v Asii," píše Romancov a naznačuje, že pánem situace není Rusko, ale právě i Indie a zejména Čína. 

Schůzka mezi Putinem a čínským prezidentem navíc tyto záležitosti neřešila. Prioritou byla Severní Korea. "Moskva a Peking se shodly na nezbytnosti řešit situaci jednáním, odmítly severokorejské akce, ale zároveň kritizují Jižní Koreu a USA. Zdá se, že rusko-čínská shoda spočívá na představě, že USA a Jižní Korea přestanou „provokovat“ KLDR společnými vojenskými cvičeními a Američané stáhnou protiraketový systém THAAD," domnívá se Romancov. 

"Vojensko-bezpečnostní problematika pak, logicky, dominovala i Putinově schůzce s Trumpem. Jestliže toho Rusko v ekonomické oblasti nemůže Číně mnoho nabídnout, tak v případě USA je toho ještě méně. Avšak boj proti mezinárodnímu terorismu a války v Sýrii a na Ukrajině jsou témata, kde Rusko má co říci," píše. 

Na těchto frontách ale podle politického geografa Rusko nemá mnoho spojenců. Proti ruským představám prý stojí USA, Francie i Německo, Čína stojí opodál.