Jaký je pravý důvod, kvůli kterému by KLDR započala válku? Odpověď Vás možná překvapí

Při pohledu na síly USA a KLDR si každý okamžitě uvědomí veliký nepoměr mezi oběma zeměmi. USA měly minulý rok HDP téměř 19 bilionů dolarů, což je zhruba 650krát větší než HDP Korejské lidově demokratické republiky. Ta je ekonomicky srovnatelná s ekonomikou města Portland v Maine; Anchorage na Aljašce či El Paso v Texasu. Americká populace je zhruba třináctkrát větší než populace KLDR.

USA též výrazně dominují ve vojenství. Amerika ustanovuje technologický standard pro celý svět, zatímco velká část materiálu Severní Koreje je stará a zchátralá. Hrůzu vzbuzující jaderný KLDR vyprodukoval zatím jen dvacet jaderných zbraní nejisté funkčnosti, zatímco USA spolu s Ruskem zůstávají zeměmi s nejpočetnějším jaderným arzenálem i přes smlouvy o jaderném odzbrojováním.

Přesto američtí představitelé vykreslují KLDR jako svého druhu nový Sovětský svaz, co se týče nebezpečnosti. Ministr obrany Jim Mattis řekl, že KLDR je „nejnaléhavější a nebezpečnější hrozbou" světového míru a bezpečnosti. V podobném duchu se vyjádřil i generál Joseph Dunford. A americká veřejnost se zdá být jejich slovy přesvědčena. Podle nedávného průzkumu CNN bylo 37 procent Američanů přesvědčeno, že KLDR představuje „okamžité" vojenské ohrožení Spojených států a 67 procent z nich by poslalo americké vojáky na obranu Jižní Koreje.

Ironií je, píše The The National Interest, že právě tento strach a ochota uskutečnit předběžná opatření je tím motivem, který nutí KLDR rozvíjet své vojenské schopnosti a tím tedy být „největším nebezpečím pro USA.“ Pokud KLDR představuje pro USA hrozbu, je to proto, že Amerika nejprve představovala hrozbu pro KLDR, tvrdí magazín.

Problematické vztahy

Pokud se člověk podívá do historie, nebudeme mu dlouho trvat, aby nalezl spoustu případů, kdy USA byly pro KLDR existenciální hrozbou. USA se přidaly v roce 1950 na obranu Jižní Koreje, když byla napadena Severem a kdyby Čína nezasáhla, osvobodily by celý poloostrov.  Generál Douglas MacArthur pak obhajoval použití jaderných zbraní a na základě této hrozby Eisenhowerova administrativa dosahuje příměří mezi oběma zeměmi.

USA se zároveň staví na stranu Jižní Koreje, s kterou uzavírají společnou obrannou dohodu. Během následujících let americká vláda u svých spojenců udržuje k nelibosti KLDR posádku, pravidelně zde pořádá společná vojenská cvičení, umisťuje jaderné zbraně a posílá své námořní a letecké síly do oblastí, které si nárokuje KLDR. Američané dávají jasně najevo, že jsou připraveni pro všechny možnosti včetně vojenské akce.

Během období studené války mohla KLDR spoléhat na Sovětský svaz a Čínu, že se v případě jakékoliv útočné akce USA proti nim postaví. S koncem Sovětského impéria ale oba její spojenci byli čím dál tím méně ochotní riskovat hněv jediné současné supervelmoci. Čína sice doposud podporuje KLDR ekonomicky, těžko by ale kvůli „spřátelenému“ komunistickému režimu šla do války s tak vojensky vyspělým protivníkem.

Osamocená KLDR s velkými obavami sledovala sérií intervencí, které USA podnikly v rámci boje za demokracii. Tzv. diktátoři Iráku a Libye byli svrženi a mnohem totalitnější „rodinný" režim Kim Čongů vcelku přirozeně se začal obávat, že bude další na řadě, vzhledem k dlouhodobému nepřátelství, které vůči němu USA projevují. „Hrozba“ KLDR tak není na rozdíl od USA výsledkem paranoie jakožto poměrně logickým, strategickým opatřením majícím zabránit USA uskutečnit vojenské akce proti tomuto opovrhovanému státu.

Kdo je větším nebezpečím pro svět? 

Ačkoliv USA staví KLDR do pozice největšího nebezpečí pro svět, režim o něj doposud projevil jen velmi malý zájem. Nenávist, kterou cítí k Jižní Koreje a Japonsku možná překračuje meze obvyklého konkurenčního nepřátelství sousedů s historií velmi napjatých vztahů, jinak ale KLDR neoznačila nikoho jiného za nepřítele. The National Interest naznačují, totéž USA říci nemohou a že právě oni se svými intervencemi představují tu pravou hrozbu pro svět.

KLDR přes veškerou svoji nepřátelskou rétoriku nechce jít do války s USA, pokud ale bude jako krysa zahnána do kouta, možná skutečně udeří. Nejlepší možnost, jak USA ochrání své ohrožená města, na které míří severokorejské rakety, je přestat být chůvou Soulu a nechat Jižní Koreu, aby využila vlastních zdrojů ke své ochraně. Pokud budou totiž provokovat KLDR svou přítomností, mohl by to být právě Soul, kdo by nakonec nejvíce odskákal potenciální konflikt mezi oběma zeměmi.