Schůzka "šíleného" Trumpa s Kim Čong-unem? Nedopadlo by to dobře, varuje diplomat

Trump budí jen zmatek

"V takových výměnách každý stát potřebuje, aby jeho slova nesla tři aspekty a splňovala tři věci," tvrdí bývalý diplomat. Vysvětluje, že podstata těchto slov musí přesně vyjadřovat, co daný stát míní, tón musí vyjadřovat, jak moc klidný, či rozzuřený stát je, a ten, kdo slova pronáší, musí ukázat, jakou autoritu představuje.  

Severní Korea si dává na všechny tři aspekty pozor, poukazuje Everard. Připomíná, že KLDR se vyjadřuje v mimořádně barvitých termínech, ale většinou užívá běžné fráze s přesným významem a pokud se od těchto frází odchýlí, pouze tím signalizuje změnu postoje, což platí o tónu, který volí.  

Téměř hysterické opovržení Spojenými státy je u severokorejských prohlášení běžné a změna v okázalém jazyku značí změnu nálady, uvádí bývalý velvyslanec. Paradoxně to podle něj znamená, že občas, když je KLDR velmi rozzuřená, její jazyk je velmi střízlivý.

Severní Korea využívá pečlivě odstupňovaný systém řečníků, aby naznačila, jak silně svá stanoviska myslí, píše Everard. Vysvětluje, že na nejnižší úrovni se nacházejí bezejmenní hlasatelé státních médií, kteří jsou často v roli pouhých pokusných balónů, zatímco na vrcholu stojí veškeré poznámky přičítané Kim Čong-unovi, které jsou svaté, neměnné a nedá se o nich diskutovat.

Podobně systematická a pečlivá je i Čína a také předchozí američtí prezidenti se daného systému silně drželi, tudíž jim Pchjongjang a Peking mohl rozumět, konstatuje někdejší poradce OSN. Dodává, že poznámky Donalda Trumpa - především jeho tweety - musí ale budit zmatek.  

Předně jde o vzkazy samotného prezidenta - tudíž dle tradičního systému mají nejvyšší autoritu - a užívaný jazyk je navíc nejen tvrdší než u předchozích prezidentů, ale především se nepředvídatelně mění, poukazuje Everard. Soudí, že ačkoliv Peking ani Pchjongjang neví, co má znamenat fráze "oheň a zloba", jde zajisté o zcela novou formulaci, která zní nebezpečně.

"Krátkou jasnou chvilku jsem si myslel, že to může být čin zvráceného génia - prezident Trump hraje šílence, aby poskytl Číňanům politické krytí, které potřebují k přitvrzení vůči Severní Koreji," píše bývalý ambasador. Vysvětluje, že Peking by pak mohl ujišťovat Pchjongjang o svém přátelství a zavedení sankcí ospravedlňovat strachem z "šíleného Američana" Trumpa.

USA si nasadily roubík

Nakonec se však ukázalo, že Trumpova poznámka byla jednoduše lehkomyslná, zdůrazňuje Everard. Ještě horší podle jeho názoru skutečnost, že prezident následně okamžitě od silného jazyka upustil, což lze sice vítat, ale ve výsledku tento zvrat vytváří další zmatek. "Byl to náhlý obrat? Co to USA dělají?" pokládá možné otázky zkušený diplomat.      

Pchjongjang se zpočátku pokoušel odpovídat na Trumpovy tweety vlastními prohlášeními, ale nyní se zdá, že přestal, poukazuje bývalý velvyslanec. Myslí si, že severokorejský režim zřejmě dospěl k názoru, že prezidentovy vzkazy na sociální síti nic neznamenají a tento pohled podpořily doslova neuvěřitelné hrozby šéfa Bílého domu, že zastaví americký obchod s Čínou.  

"Důsledkem je, že USA si samy nasadily roubík. Již nedokážou vyslat jasné a důvěryhodné zprávy Severní Koreji na nejvyšší úrovni," myslí si Everard. Doplňuje, že v době tensí by nepochopení amerických záměrů Severní Koreou bylo nešťastné a tato možnost se stává pravděpodobnější, když není zřetelné, co Spojené státy Pchjongjangu vlastně sdělují.

Stále však může být hůř, varuje bývalý poradce OSN, jelikož mnozí po zvolení Trumpa věřili, že jde o muže, který dokáže dojednat dohodu s Kim Čong-unem, ale po desítkách divokých tweetů a poznámek, v to lze doufat jen stěží. Everard si pokládá otázku, zda by Trump, pokud by se uskutečnilo jeho setkání s Kimem, hovořil na jednání stejně ukvapeně, jako tweetuje.

"Co by vlastně mohl nabídnout dobře připravenému, vlídnému a jasně se vyjadřujícímu Kim Čong-unovi, který ví, jak udeřit na sžíravé ego prezidenta Trumpa?" ptá se bývalý velvyslanec. Pokládá řečickou otázku, zda by šéf Bílého domu nakonec nepřistoupil na odsun amerických sil z Jižní Koreje či neuznal KLDR coby jadernou mocnost. Tyto cíle, kvůli nimž Kim investuje ohromné prostředky do vývoje atomových zbraní, by se mu tak nakonec podařilo naplnit za cenu jednoho hamburgeru, varuje závěrem Everard.