Vzal to Trump za špatný konec? KLDR by měl naopak pomoc s jaderným vývojem, tvrdí odborník

Jenom hrstce národů se podařilo od konce druhé světové války vyvinout nukleární zbraně, které slouží jako ultimátní symbol státní síly a technické vyspělosti. Téměř všichni taky berou tuto zbraň velmi vážně a s jejím dosažením se angažují za to, aby ve světě vládla jaderná bezpečnost. Jenže se Severní Korejou přichází vážný problém - bude Kim Čong-Un respektovat světovou bezpečnost, nebo jako šílenec rozpoutá peklo?

I přestože Washington neustále opakuje, že nikdy nepřijme Severní Koreu mezi jaderné velmoci, už teď je jasné, že jakékoliv vojenské snahy o svržení Kim Čong-Una bezprostředně povedou k tomu, že budou umírat zejména civilisté během jaderného konfliktu. Veškeré novinové titulky se obávají hlavně války mezi KLDR a USA, The Atlantic však nabízí i další cestu - Washington by měl Pchjongjangu nechat jejich jaderný arzenál, ale naopak by se měli prosadit o to, aby i Kim respektoval bezpečnost světa.

Od USA se přitom nemusí očekávat ani přímá angažovanost, stačí když pozorovací roli příjme Čína, které také vlastní nukleární zbraně a která si je dobře vědoma veškerého nebezpečí, kdyby došlo k "nehodě". Čínsko-korejské vztahy však v posledních letech ochably, i tak však zůstává Peking jedinou figurou, která by mohla severokorejskému režimu trochu vtlouci vědomí o zodpovědnosti, kteří přichází s vlastnictvím jaderných hlavic.

Severní Korea nejenže vyhrožuje totálním zničením Spojených států, potopením Japonských ostrovů a zabráním Jižní Koreji, pomoci jim v tom mají jejich zbraně hromadného ničení. Problém však je, že nikdo si nemůže být naprosto jist tím, že Severokorejští vědci měli dost znalostí na to, aby technologii sestrojili správně. Kromě válečné hrozby je tady velmi reálné riziko jaderné "nehody".

Nedávno čínští seismologové a geologové varovali severokorejskou delegaci před tím, že další bombová zkouška by mohla vážně ohrozit okolí, kde k testům dochází. Pokud se hora poblíž čínských hranic zhroutí, velmi pravděpodobně dojde k úniku radiace, což odnesou nejen obyvatelé KLDR, ale i Čína, která s nimi sousedí. Severokorejské autority však o ničem podobném nechtějí slyšet, buď z důvodu, že se nestarají o bezpečnost lidí, nebo jednoduše pro to, že neznají možné důsledky svého jednání.

I když to zní divně, americká administrativa by mnohem více získala, pokud by nepřímo přes Číňany vzdělala severokorejské vědce. Pokud se jim dodá potřebná technologie, pak by mohli ve svém jaderném výzkumu přestat a navíc by se minimalizoval počet "nehod", ke kterým může dojít z důvodu neznalosti.

Takové rozhodnutí by však vyžadovalo obrovskou odvahu ze strany americké vlády, ale i celkový souhlas světa. The Atlantic varuje i předtím, že je otázkou, jak by se KLDR zachoval. Kim Čong-Un by byl nejspíše příliš pyšný na to, aby pomocnou ruku Američanů přijal. Legitimnost jeho režimu je postaveno na tom, že národ má jednoho společného nepřítele, a tím jsou Spojené státy americké. Bez úhlavního nepřítele by mohl jeho režim taky velmi snadno padnout a na místo vůdce se dosadí jiný diktátor.

Nukleární bezpečnost je totiž něco, s čím musí bojovat celý svět. ze všech případů si stačí připomenout příběh plukovníka Stanislava Petrova. Ten jako příslušník sovětské armády byl v kritický den operačním důstojníkem na centrálním velitelském stanovišti systému včasné výstrahy před jaderným útokem.

Jen díky jeho duchapřítomnosti se 26. září 1983 nerozpoutala jaderná válka mezi USSA a Sovětským svazem. Systémy, které měly varovat před jadernými střelami, totiž chybně vyhodnotily odraz slunečních paprsků jako hrozbu a došlo k zapnutí výstrahy.

Spojené státy nyní hlásí, že již téměř dosáhly "nulového rizika", co se jaderné bezpečnosti týče. "Téměř" však značí, že i u civilizovaného státu je i nyní jaderná katastrofa stále možná. Šance, že k nehodě dojde v KLDR musí být násobně vyšší. Skutečná hrozba tak nyní nejspíš není jenom možná nukleární válka, ale právě tyto nechtěné nehody. Spojené státy by měly proto udělat vše pro to, aby jim zabránila.