Amerika má nového nepřítele? Rusko se stává minulost, nový postrach leží vedle

Chybná očekávání

Mnoho ekonomických dokumentů Trumpovy administrativy je směšně skicovitých a amatérských, ale zpráva pro Kongres o tom, jak Čína dodržuje pravidla globálního obchodu, představuje výjimku a stojí za přečtení, deklaruje Zakaria. Míní, že prozaicky a detailně popisuje četné způsoby, jejichž prostřednictvím se Čína vyhýbá realizaci slibovaných hospodářských reforem a využívá formální i neformální prostředky k blokování přístupu zahraničních firem na svůj trh.   

Zpráva korektně ukazuje, že v posledních letech čínská vláda zvýšila své zásahy do ekonomiky, především ve vztahu k zahraničním společnostem, což odporuje závazkům, které  Peking přijal při vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001, uvádí politolog. Soudí, že ať již akceptujeme závěr zprávy, že USA udělaly podporou čínského vstupu do WTO chybu, je zřejmé, že očekávání liberalizace čínského trhu v důsledku členství v uvedené organizace byla chybná.  

"Washington nepřistupoval k čínskému vstupu do světového obchodního systému odlišně než v případě jiných zemí, které se připojily v polovině 20. století," pokračuje odborník. Vysvětluje, že svobodný svět nově přijímaným zemím otevíral své trhy a tyto státy na oplátku snižovaly ochranu svých trhů, jak se stalo v případě Japonska, Jižní Koreji či Singapuru.

V případě uvedených zemí se ovšem podle politologa sešly dva důležité faktory - šlo o  relativně malé entity v globální ekonomice a nalézaly se pod americkým bezpečnostním deštníkem. To způsobilo, že Washington a Západ disponovaly podstatnými pákami vůči novým členům, podotýká Zakaria. Konstatuje, že Singapur měl při vstupu to GATT, předchůdce WTO jen 2,2 milionu obyvatel a jeho HDP dosahoval výše 19 miliard dolarů, Jižní Korea měla 30 milionů obyvatel a HDP ve výši 41 miliard dolarů, největší Japonsko pak mělo 90 milionů obyvatel a HDP okolo 800 miliard dolarů.

Oproti tomu Čína měla v době svého vstupu do WTO 1,3 miliardy obyvatel a HDP ve výši 2,4 bilionu dolarů, což představovalo téměř pětinu výkonu americké ekonomiky, poukazuje expert. Číňané si podle něj uvědomili, že jakmile se jednou dostanou do systému, velikost jejich trhu způsobí, že všechny země se budou chtít také přidat, což Pekingu poskytne možnost podvádět bez obavy z postihu.

Konvenční metody selhaly

Čína navíc nikdy nezávisela na Washingtonu bezpečnostně, v 50. letech s nemalými úspěchy bojovala proti americkým vojskům a do pozice velmoci se dostala svépomocí, zdůrazňuje Zakaria. Konstatuje, že míra a rychlost čínské integrace do světového obchodního systému byla doslova seizmickou událostí, přičemž renomovaný ekonom David Autor spolu s dvěma kolegy dokonce publikoval studii s názvem "Čínský šok", v níž dospěl k závěru, že až čtvrtina zaniklých manuálních pracovních pozic v USA v letech 1990 a 2007 jde na vrub expanzi čínského dovozu, což je zcela bezprecedentní.    

"Podívejme se na čínskou ekonomiku dnes. Dokáže blokovat či omezovat nejpokročilejší a nejúspěšnější technologické společnosti světa, od Googlu přes Facebook po Amazon," píše politolog. Dodává, že zahraniční banky jsou nuceny spolupracovat s čínskými lokálními partnery, kteří jim nepřinášejí žádný prospěch - v zásadě jde o daň zahraničních společností -, zahraniční výrobci zase musí sdílet své technologie s čínskými partnery, kteří na oplátku systematicky vyrábějí prakticky stejné produkty a konkurují svým partnerům.  

Pak jsou zde kybernetické zločiny, přičemž nejrozsáhlejší kybernetické operace vedené cizí mocností proti USA nejsou prováděny z Ruska, ale z Číny, deklaruje odborník. Vysvětluje, že cílem se stávají americké společnosti, jejichž tajemství a intelektuální vlastnictví se jsou následně předávány čínským konkurentům.

Čína není sama, také země jako Indie či Brazílie v obchodu podvádějí, přiznává Zakaria. Poukazuje, že poslední série jednání o světovém obchodu v Dauhá byla zablokována obstrukcemi všech tří uvedených zemí, které společně představují největší současnou hrozbu pro otevřenou světovou ekonomiku, jelikož se rozhodly zůstat ekonomikami smíšenými, odmítají rozsáhlejší liberalizaci a udržují si pevný státní dohled.

"Trumpova administrativa možná nezvolila nejmoudřejší postup - zaměřit se na ocel, trestat cly, znepřátelovat si klíčové spojence, operovat mimo WTO -, ale její frustrace je pochopitelná," uvádí politolog. Poukazuje však, že snahy předchozích amerických administrativ, které vytvářely tlak v zákulisí, operovaly v rámci systému a pokoušely se jednat spolu se spojenci, přinesly omezené výsledky. Zakaria proto připouští, že tvrdost vůči Číně představuje oblast, kde stojí za to dát Trumpovým nekonvenčním metodám šanci, protože ty dosavadní nefungovaly.