Tvrdá slova vůči KLDR. Muž z NATO poukázal na opomíjené nebezpečí

Oslavy jsou předčasné

Vřelé setkání v demilitarizované zóně poskytlo všem důvod k naději, míní Daalder. Zdůrazňuje, že pokud se lídři scházejí, je to vždy lepší, než když na sebe křičí či vzájemně tweetují. Přesto existuje důvod ke skeptickému postoji vůči rozhovorům, míní bývalý diplomat. Nastiňuje čtyři aspekty, které je třeba mít na paměti, než začneme předčasně oslavovat.

Zaprvé Daalder poukazuje, že v této situaci jsme se nacházeli i v minulosti. "Lídři Severní Koreje a Jižní Koreje se již setkali, v letech 2000 a 2007. Předchozí summity Severu a Jihu oslavované jako historické momenty dokázaly přinést jen sliby na papíře a zdánlivý progres," píše ex-velvyslanec. Dodává, že šestistranné rozhovory obou korejských států za účasti USA, Číny, Japonska a Ruska skončily stejně.

Zatím jsme slyšeli pouze slova, které navíc zazněla i dříve, což platí rovněž o denuklearizaci a ochotě KLDR vzdát se svých atomových zbraní výměnou za americký příslib neútočení, zdůrazňuje Daalder. Připomíná, že dohoda vzešla ze šestistranných rozhovorů v roce 2005 obsahovala obojí - závazek USA nezaútočit na Severní Koreu jadernými ani konvenčními prostředky a severokorejský slib vzdát se všech nukleárních zbraní a probíhajících programů jejich vývoje. "Summit byl vzrušující, ale zatím nepřinesl nic nového," dodává zkušený diplomat.

Druhý aspekt spočívá dle Daaldera v odlišnosti podmínek. V Bílém domě sedí Donald Trump, zatímco Kim Čong-un má jaderné zbraně a ačkoliv opatrnost zůstává v otázce KLDR zásadním principem, Trumpovo prezidentství vneslo do stávající rovnice pronikavou sílu, poukazuje vysloužilý velvyslanec. Konstatuje, že Trumpova ostrá rétorika a ekonomický nátlak hrály velkou roli v rozhodnutí Kima zasednout ke stolu a rozhovorům přidaly na naléhavosti i z jihokorejského pohledu, přičemž obavy Soulu ze stupňujícího se rizika války na poloostrově jasně ukazuje právě poslední korejská deklarace.

Jaderných zbraní se pod tlakem nikdo nevzdal

Za ještě důležitější považuje Daalder fakt, že Kim vystupňoval sázky, když jedná jako zástupce jaderné mocnosti. To, že si viditelně opatřil atomové zbraně, kterých může mít až 60 a dokáže jimi udeřit na krátkou, střední a zřejmě i dlouhou vzdálenost, mu dává páku, bez níž se museli obejít jeho otec a děd, uvádí ex-diplomat. Dodává, že dynamika se na rozdíl od roků 2000 a 2007 zásadně změnila a Kimova schopnost oddělit jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a jeho jihokorejským protějškem Mun Če-inem - ba dokonce možnost zasednout ke stolu s úřadujícím americkým prezidentem - je důkazem jeho globálního postavení, jelikož již setkání se severokorejským diktátorem je ze strany čínského, jihokorejského a amerického lídra ústupkem, minimálně z Kimova pohledu.

Třetím aspektem je podle Daaldera skutečnost, že jakákoliv mírová dohoda závisí na ochotě KLDR vzdát se atomových zbraní, přičemž zůstává otázkou, zda se k tomu Kim uvolí, když jejich získání stálo Severní Koreu takové úsilí. "Po desetiletích ekonomického strádání za účelem zisku důvěryhodné jaderné hrozby je těžké si představit, že se jí Kim jednoduše vzdá," soudí bývalý velvyslanec.

Žádná země v dějinách nikdy otevřeně neotestovala jadernou zbraň, aby se jí následně vzdala pod mezinárodním tlakem, připomíná někdejší diplomat. Poukazuje, že Jižní Afrika se po dlouhou dobu zdála být výjimkou, ale ukázalo se, že odzbrojila z domácích důvodů, navíc svou zbraň nikdy nevyzkoušela veřejně a nebyl na ní vytvářen větší zahraniční tlak - a s ohledem na neschopnost světového společenství v této oblasti si zřejmě žádný expert na KLDR nemyslí, že by se tato země jako první vzdala svého trumfu.

Za čtvrtý aspekt označuje Daalder nutnost naplnit očekávání, protože všechny zapojené strany  chtějí dosáhnout velkého úspěchu. V mezinárodních vztazích, obdobně jako v managementu, ovšem platí, že zároveň nelze dosáhnout dobré, snadné a rychlé dohody; naopak postup k uzavření pevné a smysluplné dohody bude pomalý a podmíněný bolestivými ústupky všech zúčastněných, varuje vysloužilý diplomat.

"Tyto úvodní schůzky přinejlepším zahájí delší vyjednávání o společném cíli, Korejském poloostrově bez jaderných zbraní s trvalým mírem," deklaruje Daalder. Soudí, že očekávat v této fázi cokoliv většího zřejmě přinese jen zklamání.