Pryč ze spárů Francie? Referendum na Nové Kaledonii může dovršit dekolonizaci

Na Nové Kaledonii, jež připadla Francii v roce 1853 a byla v minulosti využívána jako trestanecká kolonie, žije nyní zhruba 269.000 obyvatel, z nichž necelou polovinu tvoří domorodí Kanakové. Ostrovní stát se v současné době potýká s velkou nezaměstnaností a vysokou mírou alkoholismu a kriminality mezi mladými.

Vyhlášení nezávislosti by mohlo vést k napětí a střetům mezi Kanaky a silně pravicovými etnickými Evropany, kteří na souostroví žijí.

Francouzský nacionalismus je mezi potomky Evropanů na Nové Kaledonii velmi silný, což se projevuje i na volebních preferencích. V loňských prezidentských volbách zde volilo soupeřku Emmanuela Macrona Marine Le Penovou až 30 procent evropských obyvatel. Stávající hlava státu tam v prvním kole získala pouhých 12 procent hlasů.

Referendum o budoucnosti ostrova se na Nové Kaledonii uskutečnilo již v září 1987, neměli na něj ale přístup pozorovatelé OSN. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, za velmi nízké účasti se tak naprostá většina vyslovila pro setrvání ve svazku s Francií.

Rostoucí napětí vyústilo v dubnu následujícího roku v únos 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a na osvobození rukojmích vyslala speciální jednotky. Při zásahu zahynulo 19 únosců a dva členové zásahových jednotek.

Situace se uklidnila až po podepsání Matignonské smlouvy v červnu 1988, která představuje kompromis mezi francouzskými loajalisty a separatisty a otázku úplné nezávislosti odložila o deset let. Ostrov získal jistou autonomii.

V roce 1998 obě strany podepsaly Nouméaskou smlouvu, která stanovila přechodné období vedoucí k nezávislosti v délce dvaceti let. Smlouvu odsouhlasilo místní obyvatelstvo v referendu téhož roku.

A v roce 2009 přijal francouzský parlament zákon, který umožňuje postupné předávání pravomocí úřadům Nové Kaledonie. V roce 2011 se takto převedly policejní pravomoci, v roce 2012 organizace školství a v roce 2013 oblast občanského a obchodního práva.

Nouméaská smlouva musí být dovršena nejpozději v listopadu 2018 referendem, ve kterém bude 175.000 místních voličů odpovídat na otázku "Chcete, aby Nová Kaledonie dosáhla úplné samostatnosti a stala se nezávislým státem?"

Nová Kaledonie se nachází v jihozápadním Pacifiku, asi 1200 kilometrů od břehů Austrálie. Je to třetí největší souostroví v Tichém oceánu po Papui-Nové Guinei a Novém Zélandu. Díky svému subtropickému podnebí je celoroční destinací milovníků koupání, windsurfingu, potápění a také dobrodružného cestování a poznávání.

Nová Kaledonie byla prohlášena francouzskou državou a připojena jako dependence k Tahiti v září 1853. Poslední územní ztráty zaznamenala Francie v 70. a 80. letech 20. století: v roce 1977 se od ní odpojilo africké Džibutsko a v roce 1980 vyhlásil samostatnost melanéský ostrov Vanuatu.