Dohodnou se USA s islamisty? Profesor položil zásadní otázky

Bude co slavit

V rámcové dohodě by Tálibán také souhlasil s příměřím a přímými mírovými rozhovory s afghánskou vládou, připomíná Bergen. Soudí, že pokud by takové dohoda skutečně vznikla, bylo by co slavit, jelikož by mohla ukončit nejdelší válku v dějinách USA.  

Na rozdíl od jednání o severokorejském jaderném programu neobklopuje afghánské rozhovory humbuk, který vytváří americký prezident Donald Trump, poukazuje analytik. Dodává, že zatímco jednání s Kim Čong-unem zatím nepřinesla nic zásadního, vyjednávání s Tálibánem může uzavřít válku, která vypukla poté, co v Afghánistánu sídlící al-Káida provedla teroristické útoky z 11. září 2001.

Rozhovory s Tálibánem vede Zalmaj Chálilzad, někdejší americký velvyslanec v Kábulu, který je nyní Trumpovým zvláštním zmocněncem pro Afghánistán, přičemž v sobotu na Twitteru přiznal, že v uplynulých šesti dnech jednal se zástupci Tálibánu v katarské metropoli Dauhá a že šlo o mnohem produktivnější schůzku než v minulosti, jelikož došlo ke značnému posunu v zásadních otázkách, připomíná profesor. Doplňuje, že Chálilzad dle svých slov o jednání následně zpravil afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního.

"Signálem serióznosti, s níž Tálibán k rozhovorům s Američany přistupuje, je to, že jeho vyjednávací tým vede mulla Badarar, zakladatel Tálibánu, který byl v září propuštěn z vězení v Pákistánu, zřejmě s cílem posunout mírové rozhovory kupředu," píše odborník. Toto považuje za zásadní zlom, jelikož Tálibán je rozdroben na množství skupin a frakcí, tudíž za něj mohou mluvit pouze vysoce postavení představitelé hnutí, jako právě Badarar.

Bergen pokládá otázku, proč po 18 letech války USA a Tálibán konečně smysluplně zasedly k jednacímu stolu. Odkazuje na názor politologa Iry Williama Zartmana, že válčící strany zpravidla začnou vážně vyjednávat až ve chvíli, kdy si uvědomí, že se nacházejí ve vzájemně nevýhodném patu.

Bývalý americký velitel pro Afghánistán generál John Nicholson před rokem v americkém senátu potvrdil, že válka se nepochybně ocitla ve slepé uličce, poukazuje profesor. Vysvětluje, že Tálibán zase bojuje již dvě desetiletí a stále nedokáže ovládnout žádné město na více než pár dnů, zatímco Trump vyjadřuje vůči většímu angažmá v Afghánistánu dlouhodobou skepsi. "Odejděme z Afghánistánu. Naši vojáci jsou zabíjeni Afghánci, které cvičíme, a promrháváme tam miliardy. Nesmysl. Rekonstruujme USA." cituje Bergen jeho tweet z roku 2013.

Šest klíčových otázek

Vzájemně nevýhodný pat doplněný o Trumpovu skepsi ohledně americké role v Afghánistánu tak vyústily v moment, kdy je možná určitá mírová dohoda, míní expert. Očekává však, že ďábel se bude skrývat v detailech takové úmluvy.

První otázka podle Bergena zní, zda bude Tálibán respektovat afghánskou ústavu z roku 2004 garantující právo žen pracovat a právo dívek vzdělávat se. Předtím, než byl krátce po útocích z 11. září 2001 Tálibán odstaven od moci, totiž tyto základní práva odmítal, připomíná odborník.

Zadruhé se profesor táže, zda bude Tálibán souhlasit s příměřím s afghánskými bezpečnostními složkami, které vedou hlavní operace proti hnutí. Analytik podotýká, že Tálibán dlouho trval na jednání výhradně s americkou stranou, ale další krok k míru jasně znamená zahájit diskuzi s afghánskou vládou.     

"Zatřetí, zapojí se Tálibán do normální politiky, v rámci čehož by mohl získat jistá vládní ministerstva či provinční guvernoráty?" ptá ze Bergen. Táže se také, zda je hnutí ochotno slíbit, že nenaruší klíčové prezidentské volby, které mají proběhnout v červenci.

Čtvrtá otázka podle analytika zní, zda Tálibán propustí západní rukojmí, které drží, včetně dvaašedesátiletého, zřejmě těžce nemocného Američana Kevina Kinga a padesátiletého Australana Timothyho Weekse, kteří byli uneseni v roce 2016 v Kábulu nedaleko univerzity, kde oba vyučovali.

Zapáté podle Bergena není zatím zřejmé, zda případná mírová dohoda mezi USA a Tálibánem skutečně ukončí afghánskou válku. To, že se americká vojska stáhnou totiž ještě neznamená, že nebude pokračovat boj mezi Tálibánem a afghánskou vládou, varuje profesor. Jako příklad toho, nakolik špatná situace může v Afghánistánu nastat, dává vzestup Islámského státu v Iráku během roku 2014, který následoval tři roky po odchodu USA ze země.

"Zašesté, jaké jsou donucovací mechanismy, které zajistí, aby Tálibán dodržoval nějakou dohodu o zákazu zahraničních džihádistických skupin nebo jakékoliv další dohody, které případně uzavře?" táže se závěrem analytik.