Mlátit a ponižovat ženy je v pořádku, rozhodl parlament

Zákon zakazující násilí na ženách, dětské sňatky a vynucená manželství byl v roce 2009 přijat prezidentským dekretem. Na základě normy prosazené Hamídem Karzáím, ale nepotvrzené parlamentem, byly od té doby odsouzeny a poslány za mříže stovky lidí.

Rozhodnutí předložit zákon poslancům, rozdělil aktivisty bojující za ženská práva. Jeho obhájci poukazovali na nutnost podpořit prezidentský dekret parlamentním souhlasem, aby byl závazný i pro Karzáího nástupce a aby byl lépe chráněn proti snahám o jeho oslabení.

Někteří z odpůrců normy naproti tomu argumentovali, že postoupení zákona k parlamentní debatě může konzervativcům nabídnout cestu jako ho pozměnit a oslabit ochranu žen, nebo ho vůbec zamítnout.

Mezi odpůrci předložení zákona poslancům byla i prominentní poslankyně Zahra Naderiová, podle níž dnešní scény v parlamentu jen dokázaly oprávněnost takových obav.

„Ženy v Afghánistánu jsou udržovány v temnotě, často jsou jim odpírána základní lidská práva," vysvětluje šestadvacetiletá Muzdalífa. Patří k těm šťastnějším afghánským ženám, kterým se dostalo vzdělání a vymohly si od své rodiny svolení vycházet z domu a pracovat, informuje server lideazeme.cz.

Rodinné vztahy jsou v Afghánistánu, hlavně na venkově, kde žije téměř osmdesát procent populace, stále pod silným vlivem tradic. Muž je zde hlava rodiny a musí se postarat o vše, co rodina potřebuje.

Pokud by jeho žena pracovala a vydělávala peníze, lidé by si pomysleli, že je muž neschopný rodinu uživit, a on by ztratil čest. Ženy tak musí sedět doma a jsou odkázané na informace „zvenku", které jim zprostředkují jejich manželé či příbuzní.

Mnoho žen nemůže bez souhlasu svého muže nebo otce ani opustit dům, nemluvě o výběru svého budoucího manžela. Sňatky domlouvají rodiče a často jde více o peníze, věno a postavení rodiny než o to, zda se budoucí ženich nevěstě líbí. Za peníze nebo příslib urovnání starých sporů „prodají" rodiče svou dceru hrubiánskému vdovci nebo zmrzačenému válečnému veteránovi.

„Po příchodu do nové domácnosti se žena stává vlastně služkou, která se pod pečlivým dohledem tchyně musí starat o domácnost, vařit, uklízet, prát, chodit každý den několik kilometrů pro desítky litrů vody a posbírat a přinést na zádech dost dříví na topení i na vaření. Ženy z nejchudších rodin musí navíc obdělávat pole. Rodina manžela k tomu všemu od ženy samozřejmě očekává, že bude rodit jedno dítě za druhým, nejlépe samé syny," upřesňuje Muzdalífa. Výjimkou není v Afghánistánu ani domácí násilí.