Cenzoři v Číně jsou "žabaři". Podívejte se, jak to chodí jinde

Podle nové normy musí být většina cizojazyčného obsahu přeložena do vietnamštiny a vysílána až po kontrole, kterou provede vládou licencovaná agentura. Cílem zákona podle vlády je, aby obsah vysílání "odpovídal zdravým potřebám lidí" a "usnadnil obyvatelům Vietnamu přístup k cizojazyčným televizním programům".

Zahraniční televize i některé vlády kritizují zákon jako faktickou legalizaci cenzury. Program všech zahraničních stanic je již dnes v zemi vysílán s půlhodinovým zpožděním, aby bylo možné zasáhnout v případě jeho "nevhodného" obsahu.

Již minulý týden jeden z menších vietnamských poskytovatelů televizního vysílání vyřadil ze své nabídky celkem 21 zahraničních kanálů.

Podle britského deníku The Guardian vlády prakticky v celé jihovýchodní Asii zpřísňují cenzuru. Snaží se tak nejspíš napodobit praxi čínských komunistů. 

Vietnamská Komunistická strana například v září 2010 spustila vlastní Facebook. "Klasický" je totiž v zemi zakázán. Vzhledem k tomu, že službu poskytuje stát, jsou všechny informace o uživatelích přístupné místním autoritám. Ty v nedávné době postavily před soud čtyři protirežimní bloggery, kteří byli následně odsouzeni na šestnáct let odnětí svobody.

Thajská vláda zase zneužívá k umlčení opozičních internetových stránek zákon, který zakazuje veřejnou kritiku monarchie. Moderátorům veřejných diskuzí hrozí několik desítek let ve vězení za komentáře, které ani sami nenapsali. 

Kambodža si pro změnu zajistila naprostý přístup k informacím na internetu tak, že jedinou licenci poskytla státnímu telefonickému operátorovi. Má díky tomu možnost sledovat veškerý pohyb informací.

Záminkou k cenzuře zůstává v celé oblasti filtrování pornografického nebo jinak morálně závadného materiálu.