Svět zděšen, satelity odhalily peklo v KLDR. Podívejte se

Záběry takzvaného tábora 15 na jihu země a tábora 16 na severu KLDR byly pořízeny v letech 2011 až 2013. Ty z tábora 16, který leží asi na ploše 560 čtverečních kilometrů a má kapacitu 20.000 vězňů, ukazují "přítomnost nových budov, což naznačuje značné zvýšení počtu zadržovaných", uvedla AI.

Naopak v táboře 15 bylo od roku 2011 zbouráno téměř 40 budov sloužících jako ubytovny. Tento tábor leží asi 120 kilometrů od Pchjongjangu a rozkládá se na ploše 370 kilometrů čtverečních.

Ve své zprávě AI podrobně popisuje utrpení, kterému byli zadržovaní v táboře vystaveni. To opírá o výpovědi bývalých vězňů i jejich dozorců. Jeden z nich, přeběhlík identifikovaný jen jako Ri, který v táboře sloužil jako dozorce od 80. do 90. let minulého století, vypověděl, že vězni si museli sami vykopat hrob, "než byli zabiti ranou kladivem do týla".

Některé škrtili a pak dobili k smrti. Podle jednoho ze svědectví ženy obvykle "zmizely" poté, co byly znásilněny. "Poté, co strávily noc 'službou' vysokým činitelům, musely zemřít, aby se to tajemství nikdo nedozvěděl. Stejné to je ve většině táborů pro politické vězně," dodal Ri.

Če Hjon-a (34) byla do tábora uvržena v roce 1999 a hned v prvních dnech pochopila, že její prakticky jedinou potravou budou solené žáby. "Jedli je všichni, nakonec i já. Lidé je strkali do plastových sáčků a stahovali z kůže," vypověděla.

Če také vzpomínala na případ novorozeněte, které musela matka vlastníma rukama usmrtit. "Poprvé v životě jsem viděla nově narozené dítě, byla jsem šťastná. Pak ale přišli dozorci a matku dítěte přinutili, aby děcko zdvihla za nohy vzhůru a hlavou ponořila do vědra s vodou. Matka prosila o slitování, ale dozorci ji zbili. Nakonec to musela udělat."

"Netušil jsem, co se mnou bude," vypověděl Sin Tang-hjuk, který čelil trestu za poškození šicího stroje. "Bál jsem se, že mi useknou ruku v zápěstí, a tak jsem byl vděčný za useknutý prst," řekl komisi. Sin se narodil v "Táboře č. 14" a v mládí byl přinucen, aby přihlížel popravě své matky a bratra.

Ekonomika KLDR je v rozkladu. Přesto má vláda stále dostatek financí na zbrojení a výzkumy zbraní hromadného ničení. Každý sedmý občan je voják, policista nebo člen domobrany. Jen členů domobrany je v Severní Koreji 2 miliony. Korea má kromě zbrojení ještě jednu zajímavou "zálibu". Zemědělci, kteří sami umírají hlady, musí povinně pěstovat opium. Korea místo toho, aby nakrmila své občany, vesele na svých nejlepších půdách pěstuje mák a prodává světu drogy, píše svet-literatury.wz.cz.

Severní Korea má 23 milionů obyvatel, rozlohu 120539 km2 a její hlavní město je Py´ongyang. Metropole Py´ongyangu je vyhrazena jen nejvěrnějším služebníkům Strany. Všichni tam musejí být mladí, zdraví, krásní a šťastní. Domácí zvířata, invalidé, starci a těhotné ženy nemají do Py´ongyangu přístup. Kazili by umělecký dojem města.

O internetu si mohou nechat jen zdát i movitější občané státu. Majitelé televizorů čekají na neděli, zda jim bude dopřán nepřerušovaný přísun elektřiny. Jedině tak mají šanci se dozvědět několik vzácných informací ze zahraničí, pokud se je ovšem státní televize rozhodne odvysílat. Severní Korea se přitom stále označuje za "ráj na zemi".