KLDR má svůj "Hollywood". Podívejte se, jak to tam chodí

Největší hity točil Jihokorejec

Kim Čong-il byl zanícený filmový fanoušek, který zajistil filmovému průmyslu bohaté financování v 70. a 80. letech minulého století. Nebyl ale údajně spokojený s kvalitou filmů, které produkovali jeho krajané. Proto nařídil v roce 1978 unést jihokorejského režiséra Sin Sang-oka a donutil ho, aby točil filmy pro jeho režim. Unesena byla i Sinova bývalá manželka, herečka Čche Un-i.

Sinovy zkušenosti mu umožnily, aby se v KLDR točily filmy, které sice byly dál prošpikovány propagandou, ale zároveň měly i poutavější, zábavnější hodnotu. Mezi nejoblíbenější filmy z jeho dílny patřil akční válečný film Na útěku (Talchulgi), který končí výbuchem skutečného vlaku, který mu i se zásobou dynamitu dal k dispozici Kim Čong-il, aby scéna vypadala přesvědčivě. Dalším pak je Pulgasari - severokorejská verze japonské Godzilly.

Správně vyhodnotit

Návštěvy kina jsou v KLDR velmi oblíbené mimo jiné i kvůli omezeným možnostem večerní zábavy. Ovšem filmy se promítají i v továrnách, zemědělských družstvech a vojenských kasárnách. Při takovém kolektivním promítání je obvykle přítomen dohlížitel či komisař, který se na konci ptá diváků na jejich hodnocení filmu. Pak je velmi důležité, aby dotázaní správně vyhodnotili jeho politické poselství.

Propagace

Severokorejské filmy zahrnují několik různých žánrů, všechny ale sdílejí stejné poselství. "Všechno nakonec končí u propagace Kim Ir-sena, Kim Čong-ila nebo strany," řekl Simon Fowler, filmový kritik a autor blogu o severokorejských filmech. Filmy zasazené do období před dynastií Kimů a vznikem KLDR "ukazují kontrast mezi životem v minulosti a mnohem lepším životem za vlády Kimů", dodal. Například film Květinářka ukazuje Severní Koreu za japonské okupace, kdy hrdinové úpí pod útlakem vrchnosti podporované Japonci. Za padouchy ve filmech bojových umění jsou dosazeni Japonci nebo Američané; navzdory napětí s Jižní Koreou se Jihokorejci v rolích zloduchů obvykle neobjevují.

Hraje i armáda

Severokorejské vztahy se sousedními zeměmi a trpká historie japonské okupace v letech 1910 až 1945 znamenají, že epické válečné filmy jsou klíčovou součástí propagandistické strategie. Severokorejská armáda provozuje produkční středisko sloužící výhradně k natáčení válečných filmů. Poskytuje vojáky jako kompars, stejně jako nezbytné vybavení - pochopitelně zdarma.

Bicykly jsou zakázané

Do KLDR se dostalo několik zahraničních filmařů, kteří nabídli pohled na to, jak myslí místní cenzoři. Když v zemi natáčeli Lynn Leeová a James Leong dokument o severokorejské kinematografii, museli splnit přísné podmínky včetně požadavku ukazovat denně natočený materiál cenzorům. Během celého pobytu měli "opatrovníky", kteří bránili tomu, aby natočili cokoli kontroverzního. Ale i tak je dokázali cenzoři některými požadavky překvapit. "Nelíbily se jim záběry lidí na kolech a záběry lidí s rozepnutými knoflíky na košili," řekla Leeová. A ve filmu se nesměly objevit ani záběry elektrického vedení na ulici.

Správný záběr na Kimy

Dalším problémem, na který Leeová narazila, byly záběry na portréty či sochy Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. "Cenzoři neměli rádi záběry, kde vůdci nebyli celí," řekla. "Museli jsme je zabírat jako celek. Jakmile by byla část obrazu nebo sochy mimo záběr, natočený materiál neprošel. To byl velký problém, protože všude kolem je spousta jejich obrazů a někdy si ani neuvědomíte, že je má kamera v záběru, když ostří na někoho jiného."

A realita?

Přestože vládní režim této nejtotalitnější země světa činí vše, aby se o poměrech uvnitř pokud možno nikdo nic nedozvěděl, informace britských a amerických zpravodajských služeb přesto hovoří zcela jasnou řečí: V pásmu koncentračních táborů Čotok je v roce 2012 internováno okolo 200 000 odsouzených. Spolu s nimi jsou uvězněni i jejich děti a příbuzní. Jeden z televizních pořadů britské BBC referuje o pokusech v plynových komorách, kde jsou na odsouzencích testovány účinky chemických zbraní.

V běžném životě komunistické Koreje dochází i k výskytu kanibalismu. Stovky dětí byly uneseny a jednoduše snědeny. Vykopávají se i čerstvě pochované mrtvoly z hrobů a jejich maso se upravuje pro gastronomické účely. Podle britských zpravodajských služeb se maso dětí a nebožtíků prodává na trhu a je rovněž pravidelnou součástí gastronomie v severokorejských restauracích.

Existuje chronický nedostatek lékařů. Často jim chybí odborné vzdělání a specializace. Pracují bezplatně a tím i přežití pacienta je otázkou ve hvězdách. Chirurgické operace jsou ve většině případů prováděny bez anestetik – tzn. ani narkóza, ani lokální umrtvení. Oběť se prostě připoutá řemeny k operačnímu stolu a při plném vědomí se na něm provede lékařský zákrok.

Na rozdíl od Číny a Kuby v komunistické Koreji žádné disidentské hnutí neexistuje. V době studené války mohli občané SRN a NDR spolu písemně i telefonicky komunikovat a vzájemně se navštěvovat. To je v obou korejských státech nemyslitelné, informuje Reflex.cz.