Dítě-terorista? Policie zadržela dívku (8) v sebevražedné vestě

Policie dívku zadržela v provincii Hílmand v neděli večer, když se pokusila zaútočit na příslušníky pohraniční policie, uvedl mluvčí afghánského ministerstva vnitra.

Policisté řekli, že dívka je nejspíš sestra významného velitele islamistického hnutí Taliban a že k provedení útoku ji pobídl zřejmě právě její bratr. Po zadržení působila dotyčná údajně šokovaně a zmateně.

Dívka nejspíš nedokázala stisknout tlačítko k odpálení výbušnin nebo byla zastavena ještě před tím, než se k útoku odhodlala, konstatoval reportér BBC v Kábulu.

Profil sebevražedného teroristy neexistuje

Mučednické činy se odlišují nejen podle kultury, ale také podle konkrétních okolností. Psycholog z Telavivské univerzity Ariel Merari provedl podrobnou studii osob, kteří páchají sebevražedný terorismus. Vypracoval osobnostní profily více než 50 muslimských sebevražedných atentátníků, kteří byli členy Hezbollah, Amalu a světských prosyrských organizací v Libanonu, stejně jako členy Hamasu a Palestinského islámského džihádu v Izraeli. Dospěl k názoru, že typický psychologický nebo demografický profil sebevražedného teroristy neexistuje. Z jeho zjištění vyplývá, že intenzivní konflikty plodí několik druhů lidí, kteří jsou potenciálně ochotni se obětovat za určitou kauzu. Kromě toho, Merari argumentuje, že žádná organizace nemůže přimět žádnou osobu, aby souhlasila se svou smrtí.

Úkolem osob, které verbují sebevražedné atentátníky, není lidi přesvědčovat, aby se stali sebevražedným atentátníkem, ale identifikovat v kandidátech predispozici k sebevražednému atentátu a posilovat ji. Verbíři často využívají náboženské víry při indoktrinaci budoucích atentátníků, využívají jejich přesvědčení, že budou odměněni v ráji, a tím posilují už existující tendence k sebeobětování. Ale tendence vůči mučednictví posilují výrazně i další motivy, včetně vlastenectví, nenávisti vůči nepříteli a hluboký pocit zotročení.

Z historie vyplývá, že sebevražedný terorismus existoval už v dávné minulosti. Už v 11. století využívali Atentátníci, muslimští bojovníci žijící v severní Persii, sebevražedného terorismu jako strategie k prosazování islámu. V 18. století reagovaly muslimské komunity na malabarském pobřeží v Indii, v Atjehu na Sumatře a na Mindanao a Sulu na jižních Filipínách na evropský koloniální útlak sebevražednými útoky. Tito pachatelé nepovažovali svou smrt za sebevraždu. Považovali ji za mučednictví jménem komunity a pro boží slávu, uvádějí britskélisty.cz.