Šokující dokument: Režim v KLDR dostává trhliny, lidé se bouří

"Viděli jsme spoustu lidí, kteří se příkladně postavili úřadům takovým způsobem, jaký bychom nečekali," řekl televizi CNN režisér James Jones. Jednou z nejdramatičtějších částí záznamu je scéna s ženou, která začala provozovat soukromou "autobusovou" dopravu s využitím malé dodávky. "Přišel k ní voják a říkal jí, že s tím musí přestat, že je to nelegální," řekl Jones. "Ale místo, aby se omluvila a řekla 'je mi to líto', postavila se mu, doslova ho hnala ulicí, tloukla do zad a častovala ho všemi nadávkami co existují."

Dokument také ukazuje nedostatky v informační bariéře, kterou se severokorejský režim snaží své obyvatele izolovat. Severokorejci, zvláště pak ti mladí, jsou posedlí po amerických filmech a jihokorejských seriálech. Dokument líčí složitý a odvážný systém, kterým se přes hranici z Číny pašují DVD, laptopy i paměťová média USB. "Mladí Severokorejci si DVD vzájemně předávají a čekají na nové epizody," popisuje Jones.

"Severní Korea přežila tak dlouho, protože je tak izolovaná, a to kvůli své informační bariéře," vysvětluje dále Jones. "Ale díky novým technologiím tahle bariéra praská."

Pro osoby, které pašují do země zakázané zboží - a také pro ty, kdo pronesli ven záznamy použité v dokumentu - jde doslova o záležitost života a smrti. Jeden pašerák, který v dokumentu vypovídá, říká, že ví, že bude popraven, pokud ho severokorejský režim chytí. Ale cítí, že je jeho povinností pokračovat.

Kateřina Tomanová, která KLDR navštívila loni o prázdninách, pro Brněnský deník vypráví: "Už při vystupování z letadla na letišti v hlavním městě Pchjongjangu mě zarazil první paradox. Viděli jsme krásnou moderní letištní budovu, vedle které bylo staveniště jak vystřižené z doby před stovkou let. Utahaní dělníci bez jištění a jakéhokoliv modernějšího vybavení na nás koukali jako na zjevení," vypráví dívka.

Říká, že pokud turista nechce mít problémy, musí dodržovat řadu nařízení. „Jejich absurdnost člověka až zaráží. Například jsme si museli dávat pozor, aby na věcech vyhozených do koše nebyl náhodou portrét některého z vůdců. Průvodci nás suše informovali, že by to zabránilo našemu odjezdu ze země," vzpomíná cestovatelka.

Jeden z největších dojmů na ni zanechalo Kim-Ir senovo mauzoleum. „Všichni se tam musí donekonečna klanět. Je tam i výstava darů a vyznamenání, která diktátor dostal. Když jsem zahlédla symbolické klíče od Prahy, bylo mi do breku. A je jedno, že se jedná o dar z osmdesátých let," popisuje své dojmy Tomanová.

Hlad a bída v komunistické KLDR: