Děsivé svědectví: Ukamenování těhotné ženy proběhlo jinak. Kdo je vrahem?

Podle původních zpráv zemřela pětadvacetiletá Farzana Ikbálová poté, co ji a jejího manžela Muhammada Ikbála v úterý před budovou soudu v pákistánském Láhauru napadlo klacky a cihlami asi dvacet příbuzných, včetně jejího otce a bratrů. Důvodem útoku prý bylo to, že se žena provdala za jiného může, než jí rodina vybrala.

Sestra zavražděné dnes ale vylíčila událost odlišně. "Farzanu zabili Muhammad Ikbál a jeho komplicové. Její otec a zbytek její rodiny byli chybně obviněni," řekla novinářům. "kbál a jeho komplicové ji pronásledovali a zasáhli ji cihlami," dodala.

Ikbál již dříve přiznal, že svou první manželku zabil, aby si mohl vzít nyní ukamenovanou dívku. Ta se podle sestry v květnu před Ikbálem téměř dva týdny skrývala v útulku pro ženy. "Bála se, že by ji mohl zabít stejně jako svou předchozí ženu," dodala.

Ukamenování je trest ještě z předbiblických časů. Podstatou popravy je usmrcení viníka házením kamenů a setkáváme se s ním téměř všude, a to zejména v rané fázi vývoje společností. U řady orientálních národů to byl trest za zradu a jednání proti obecnému zájmu.

V archaickém Řecku se kamenování vyskytovalo často. V klasické době bylo již méně obvyklé, ale stále si uchovávalo charakter kolektivní msty. Říká se, že obyvatelé Messeny byli všichni ukamenováni, protože z návodu Říma otrávili vojevůdce Filopoimena. Stojí ještě za poznámku, že šlo rovněž o zákonný trest u Makedoňanů, a domníváme se, že nejinak tomu bylo také u Kartaginců.

V Římě se ukamenováním setkáváme výjimečně, i když se dochovaly zprávy o ukamenování vzbouřenců a o tom, že k němu odsuzovaly vojenské soudy. 

V Bibli jsou zmínky o kamenování světců (Saulovo napravení). Můžeme se pokusit tyto činy omluvit tím, že se odehrály velice dávno. Nicméně v méně vyspělých zemích uplatňujících radikální islámské právo šaría se ukamenování praktikuje dodnes. Nejradikálnější země jsou Irán a Nigérie, informuje muceni.7x.cz.

Oběť strašně trpí, není schopna se přilétajícím kamenům bránit. Jelikož vrhané kameny mívají takové rozměry, aby oběť hned neusmrtily nebo naopak jí moc neublížily, bývá smrt dlouhá a mimořádně krutá. Přirozeně záleží na tom, kam dav dotyčného chudáka trefí. Většinou oběť umírá na poranění mozku, zástavu dýchání, vnitřní krvácení, úrazový a psychický šok nebo kombinaci výše uvedených zranění.