Gruzie se loučila s Ševarnadzem, byl pohřben s vojenskými poctami

Poslední rozloučení s exprezidentem se za účasti představitelů vlády a zahraničních zástupců odehrálo v katedrále v Tbilisi, kde byla jeho rakev od pátku vystavena. Rakev s ostatky poté smuteční kolona převezla z metropole do rezidence Krtsanici, kde bývalá gruzínská hlava státu žila. Ševarnadze v minulosti opakovaně projevil přání, aby byl pohřben právě zde.

Na pohřeb do Gruzie přicestovali představitelé asi třiceti zemí, mimo jiné někdejší německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, kterému je nyní 87 let. Piety se ale nezúčastnil Michail Gorbačov.

Ševardnadze sehrál významnou roli ke konci studené války. Podporoval svobodnou volbu východoevropských satelitů a když se začaly ve východoevropských zemích hroutit komunistické režimy, odmítal žádosti vůdců východoevropských komunistických stran o sovětskou intervenci, která by měla potlačit většinou mírový proces demokratizace v jejich státech.

Svůj postoj vysvětlil slovy: „Je čas uvědomit si, že ani socialismus, ani přátelství, ani dobré sousedské vztahy, ani respekt nemůže být vytvořen s pomocí bajonetů, tanků nebo krve." Jenže toto jednání bylo některými komunisty a ruskými nacionalisty chápáno jako zrada a vysloužil si tak dlouhodobé nepřátelství s moskevskou mocí.

Koncem 80. let se Ševardnadze začal názorově rozcházet i s Gorbačovem, který chtěl v Rusku zachovat socialismus, zatímco Ševardnadze usiloval o ještě větší ekonomickou a politickou liberalizaci. V roce 1990 rezignoval na svůj post, aby vyjádřil svůj nesouhlas s Gorbačovovou politikou. Sovětskému parlamentu odeslal varovný dopis, ve kterém stálo, že „reformátoři odešli a skryli se. Přichází diktatura."

Ševardnadzeho politická kariéra po rozpadu SSSR v roce 1991 skončila v postsovětské Gruzii. Stal se prezidentem této zakavkazské republiky, ale jeho popularita začala postupně klesat kvůli chudobě, separatismu a bující korupci. V roce 2003 ho smetla takzvaná revoluce růží.