Čínská policie má nového nepřítele, jde tvrdě po zápalkách

V rámci bezpečnostní akce proti "teroristům" policie pozatýkala stovky lidí, podezřelé předváděla veřejnosti při hromadných procesech a do ulic měst vyslala posílené ozbrojené hlídky. Snaží se tak zabránit pokračování vlny smrtících útoků, které čínské úřady připisují islámských extremistům a separatistům ze Sin-ťiangu.

Kritici uvádějí, že násilí rozdmýchává útlak kultury a náboženství převážně muslimských Ujgurů ze strany Pekingu, který je citelný i nyní během muslimského postního měsíce ramadánu.

Terčem Číny se nyní staly zápalky, které úřady nechaly stáhnout z obchodů, tržišť a hotelů; podle policie v Kašgaru už bylo zničeno téměř 100.000 krabiček. Obyvatelé místo sirek dostávají jednorázové zapalovače.

Úřady se tak snaží zabránit "teroristům", aby jejich části nemohly být použity k výrobě výbušných zařízení. Předchozí "protiteroristická opatření" v Sin-ťiangu zahrnovala například nařízení, aby lidé kupující benzín nahlásili své osobní údaje policii, dodal The Guardian.

Zatímco okupaci Tibetu a represím čínských úřadů a armády vůči jeho obyvatelům věnují světová média každoročně relativně velké množství pozornosti, téměř zcela stranou zájmu sdělovacích prostředků zůstává osud Východního Turkestánu neboli Ujguristánu, jenž je dnes součástí Čínské lidové republiky jako Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang. Přitom tato země, tvořící šestinu celkové rozlohy ČLR, byla obsazena komunistickými vojsky teprve roku 1949, jen krátce před jejich invazí do Tibetu.

Svoji suverenitu si ujgurské kmeny zachovaly i během svého připojení k Mongolské říši, v níž hrály důležitou politickou i kulturní roli. Stejně jako jejich ostatní středoasijští příbuzní i Ujgurové žili po následující staletí izolováni od vlivů nové doby a vír moderních dějin je zachytil zcela nepřipravené. Jejich území se nacházelo na hranicích dvou rozpínavých světů a bylo nabíledni, že se záhy stanou oběťmi imperialisticko-koloniálních ambicí velmocí.

Roku 1876 vojska mandžuské dynastie Čching, jež tehdy vládla Číně, napochodovala do Východního Turkestánu a po masovém vyvražďování obyvatelstva nad zemí získala kontrolu. Roku 1884 byl Ujguristán připojen k Říši jako tzv. Nová hranice (čínsky Sin-ťiang, v mezinárodním přepisu Xinjiang). Od té doby se Ujguristán prakticky nepřetržitě nachází pod čínskou nadvládou. Jen do roku 1949 však místní obyvatelstvo vedlo proti čínské okupaci 42 ozbrojených povstání. Od té doby hovoří čínské úřady o ujgurském separatismu, pro Ujgury samotné jde o boj za obnovení nezávislosti.

Novodobý ujgurský nacionalismus začal vznikat začátkem 20. století, přestože jeho kořeny jsou pochopitelně starší. Národní myšlenka byla významně ovlivněna ideologií džadídizmu a panturkickými idejemi, s nimiž se movitější Ujguři seznámili na svých cestách po Osmanské říši a ruském Turkestánu a Povolží. Ujgurští kupci a vzdělanci se vraceli odhodláni modernizovat a rozvíjet vzdělávací systém ve své zemi. Tak na předměstí Kašgaru vznikla první škola založená na evropském modelu a narozdíl od islámských medres se soustředila více na technické obory, historii a jazyky. Džadídizmus zdůrazňoval sílu a moc vzdělání jako nástroje osobního a národního rozvoje a jako takový v Sin-ťiangu narušoval status quo. Proto byly nové školy čínským guvernérem brzy uzavřeny, uvedl server navychod.cz.