Jatka v Kábulu: Bomba na tržišti roztrhala desítky lidí

Do této oblasti ležící nedaleko hranic s Pákistánem byly vyslány dva vrtulníky a osm sanitek, aby dopravily zraněné do nemocnic v okolí. Místní nemocnice je již přeplněná. Silný výbuch poničil na 20 obchodů a několik aut.

V době útoku bylo tržiště plné nakupujících lidí. Mezi oběťmi je většina civilistů a asi dva policisté.

K útoku se dosud nikdo nepřihlásil, islamistické hnutí Taliban podle Reuters zaslalo médiím vyjádření, ve kterém se od tohoto útoku distancovalo a uvedlo, že "velmi lituje těchto útoků spáchaných na místní lidi".

"Byl to velice brutální sebevražedný útok proti civilistům. Není tam poblíž žádná vojenská základna," citovala agentura Reuters jednoho z oficiálních představitelů okresu Urgun.

Několik hodin před výbuchem na trhu v Paktice vybuchla na silnici v metropoli Kábulu jiná bomba, která poničila dodávku, která vezla sedm osob, zaměstnanců tiskového oddělení prezidentského paláce. Dva pasažéři při tom zahynuli, další osoby byly zraněny. K tomuto útoku se Taliban přihlásil.

Dnes v podstatě jednotný Tálibán neexistuje a hnutí „neo-Talibánu" je mnohem více rozptýlené. Část je řízena z pákistánské Kvéty radou Tálibánu, část operuje ve východním Afghánistánu a je řízena z Federálně spravovaných kmenových území v Pákistánu. S Tálibánem se spojuje řada místních velitelů a aktérů, kteří si tak snaží získat autoritu ve svém regionu nezávisle na současném státním zřízení. Počet Tálibů v Afghánistánu včetně zahraničních bojovníků se v současnosti odhaduje na 25,000-35,000 bojovníků.

Stejně jako v minulosti hnutí Tálibů jedná vůči lidem z pozice vládců, a to i přesto, že mají jasné politické cíle a v novém prostředí nemají žádnou infrastrukturu, na kterou by se mohli spoléhat. Ve většině provincií Tálibán postupně ustanovil malé skupiny lidí, kteří prováděli útoky proti vládním budovám, policii nebo armádě. S vytvořením větších skupin v horských oblastech pak Tálibové infiltrovali do dalších okresů a přibližují se k hlavním cestám, kde napadají konvoje koaličních sil a afghánské armády. V oblastech se slabou přítomností vlády se také snaží řídit záležitosti lidí. Natáčejí účast v mešitách, varují lidi, aby se neobraceli na státní soudy a místo toho své spory řešili prostřednictvím místních stařešin a mullů a podobně.

Ve většině venkovských oblastí, nezávisle na jejich síle v daném regionu, si také Tálibán vynucuje od místních mullů, stařešin a hlav rodin podporu, ať již formou sběru náboženské daně (zakátu), požadavkem jídla či zbraní. V některých oblastech Tálibové chodí dům od domu a říkají lidem: „jste přeci Afghánci, a máme tu přeci náboženský problém. Američani přijeli, ostatní přijeli, pracují tady proti našemu náboženství, chtějí Muslimy odvrátit na jinou víru, to je přeci hřích! Dokonce ženy v Saudské Arábii nám dávají své zlato a šperky pro podporu džihádu a vy jste Afghánci. Proč nějak nepomáháte?"

Tálibán také vybírá zakát od firem, které se podílejí na rekonstrukci země, a od obchodníků s opiem v jižních provinciích požadují zakát někdy až sedmkrát větší než od ostatních pod záminkou, že produkce opia je nemorální. Ve vesnicích, kde jim lidé odmítnou dát podporu, bývají případy, že Tálibán zabije pro výstrahu některého ze stařešinů nebo členů místních rodin, uvedl Ústav mezinárodních vztahů Praha.