Unikátní pohled do každodenního života v KLDR: Koupíte zde Adidas i Haribo, internet ale neexistuje

O Severní Koreu se mladý Australan začal zajímat na svých studiích v Číně, protože jeho spolubydlící pocházel se Severní Koreje a jak sám říká, získal neocenitelný pohled na to, jak obyvatelé této země žijí. Interakce se severokorejskými studenty vzbudily jeho zvědavost, protože „byli zcela v rozporu se stereotypním pohledem na vymyté mozky“.

Podle jeho slov se brzy začal učit vše co mohl o každodenním životě v Severní Koreji. Nakonec se spřátelil s dvěma Korejci, se kterými založil vlastní cestovní kancelář s názvem Tongil Tours, která umožňuje studentům vysokých škol, celoživotním studentům a zvídavým lidem navštívit KLDR.

Po ukončení studia v Číně, nastoupil na univerzitu Kim Il-sung University v Pchjongjangu. „Jako student jsem měl nevídaný přístup k Pchjongjangu,“ uvedl Sigley pro Guardian. Mohl chodit po městě, aniž by musel mít doprovod, pouze interakce s místními obyvateli byla omezená, ale mohl chodit nakupovat a dělat téměř cokoliv.

„Severní Korea je dnes zemí transformace,“ míní Australan. Navzdory přísným sankcím má Pyongyang malou, ale rostoucí spotřební třídu a stravování je podle jeho slov důležitým projevem této nové kupní síly. Uvádí příklad, kdy byl s ostatními studenty v restauraci, která měla na výběr více než 50 surovin, ze kterých si mohli hosté vybrat do své polévky, od hub shiitake až po makarony.

Prý také našli i restauraci, kde podávali sushi a autentické čínské restaurace. Dokonce spatřil i mladé lidi, kteří jasně podstoupili plastickou operaci. V Pchjongjangu jsou k dispozici i restaurace rychlého občerstvení, které se tváří jako McDonald's. „Burger byl docela blízko, ale místo nakládaných okurek, byly salátové,“ poznamenal Sigley. Dokonce si mohl koupit gumové medvídky Haribo, hovězí maso z Nového Zélandu, oblečení Adidas nebo tělové mléko Dove.

Australan nastínil i situaci s mobilními telefony. „Téměř jediný člověk, který nemá chytrý telefon je můj 73letý profesor literatury, který má Nokia 2000,“ uvedl Sigley. Podle jeho slov se i v metru nachází „mobilní zombie“, kteří hrají hry nebo koukají na film. Vláda podporuje větší využívání technologií i když místní obyvatelé nemají přístup k internetu, vnitřní síť se stále rozvíjí.

Na koleji v Pchjongjangu sdílel čtyři měsíce pokoj s místním studentem a říká, že se nijak nelišil od typických 20letých kluků. Byl vášnivý fotbalový fanoušek, a zvláště se zajímal o mezinárodní politiku a snil, že jednou bude pracovat na ministerstvu zahraničí.

Ale přeci jen tu jeden rozdíl byl. „Nejmocnějším okamžikem mého spolubydlícího byl den, kdy reprezentoval univerzitu ve vojenském průvodu, který sledoval Kim Čong-un,“ konstatoval Sigley.

Dodal, že jeho spolubydlící byl plný hrdosti a od toho dne měl vystavenou svojí fotografii na stole. „Jendou se mě zeptal, jestli je Austrálie státem jedné strany, byl jsem šoku,“ říká Sigley, který svému severokorejskému spolubydlícímu vysvětlil, že v Austrálii je více politických stran, a ačkoliv je i jedna komunistická, je velmi malá.

Poté, co se severokorejský spolubydlící odstěhoval, nesmí ho Sigley kontaktovat, protože setkání s místními obyvateli bez výslovného souhlasu není možné. Ani telefonní čísla cizinců nejsou ve stejné síti jako ta korejská.