Kdo zplodil Islámský stát? Analytik odhaluje čachry v Perském zálivu

Stephens nesouhlasí s tvrzením, že za současnou sílu IS nesou odpovědnost hlavně Katar, Saúdská Arábie a Turecko. Je pravda, že mnoho boháčů ze zemí Perského zálivu začalo financovat extremistické skupiny v Sýrii a vozili kufry dolarů do Turecka, kde se předávaly miliony dolarů. Platilo to do loňska, ale dnes se konta IS plní jinak.

Katar a Rijád věřily, že Asad brzo padne a že nositelé sunnitského politického islámu budou jejich nejlepšími spojenci. Proto byly ochotné islamistické skupiny financovat. Vysoce pochybná je politika Turecka, které umožnilo, aby přes jeho hranici proudily do Sýrie peníze i zbraně.

Když IS začal loni své vítězné tažení nejdříve v Sýrii a pak v Iráku, mnoho takto financovaných skupin se rozhodlo připojit se k vítězi. Vlastní tvář si zachovala jen fronta An-Nusra.

Existují však hlubší pouta, náboženské vazby a prostá sympatie ke skupině, která je otevřeně proti zájmům Íránu. Málokdo souhlasí s drastickými metodami IS, ale jeho úmysl ustavit chalífát je přijatelný pro mnohé.

IS předstihla mnoho radikálů o světelné roky v mediální kampani, kterou vede v mnoha jazycích, v taktice boje i vlastní organizaci. Ustavuje na něm instituce, které se mohou stát základem institucí budoucího státu - soudy, daňové správy, ministerstva. Jakmile obsadí město, ovládne zdroje vody, mouky a pohonných hmot a začne organizovat jejich distribuci, takže místní jsou na ní okamžitě závislí.

Kdo chce pochopit "ekonomiku" IS, musí nahlédnout to temných vod překupníků. IS denně exportuje 9000 barelů ropy za ceny od 25 do 45 dolarů (520-950 Kč) za barel. Část míří ke kurdským prostředníkům a dále do Turecka, část je určena k domácí spotřebě a část odebírá Asadova vláda výměnou za zbraně. Vznikají pochybná spojenectví podobná těm z občanské války v Libanonu. Válčící strany spolu bojují i obchodují.

"Svět už řadu let bojuje s radikálními islamisty a do současné doby se moc nedaří zlomit jejich odpor. Příkladem je nejenom islamistická organizace Islámského státu (dříve Islámský stát v Iráku a Levantě, ISIL), ale nám dobře známá al-Káida nebo Tálibán. Pro ně neexistují jiné válečnické zásady než ty, které prosazují islámskou víru v té nejradikálnější podobě. Bojovníci ISIL neznají nic jiného a také nic jiného jim není svaté. Jsou připraveni pro svoji pravdu nejenom tvrdě bojovat, ale také zemřít. Pro islamistické bojovníky je čest zemřít v boji za jejich víru v islám," říká pro Natoaktual.cz Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu.

"To není jen hra slov. Jen tak je možné donekonečna rekrutovat sebevražedné útočníky a také odolávat útokům mnohem lépe vyzbrojeným vojskům irácké armády a syrským ozbrojeným silám. Je to markantní v porovnáním s tím, jak se po celých útvarech vzdávali velitelé a vojáci irácké armády v době druhé války v Perském zálivu v roce 2003, kdy vojska koalice hladce pronikala přes obranné linie Saddámových vojsk. Dnes ti samí velitelé (samozřejmě že ne všichni) velí vojskům ISIL a neuhnou před žádným nepřítelem. Ač mnohem hůře vyzbrojeni, vrhají se do střetů s jednotkami vyzbrojenými moderní technikou s mnohem vyšší bojovou účinností, než má výzbroj bojovníků ISIL," tvrdí Šedivý.

A dodává: "Významným prvkem je ale něco, co budí hrůzu ve všech. To je úžasná krutost, se kterou se vypořádávají s těmi, kteří jim padnou do zajetí. Vlastně se ani zajatci neberou, přímo se popravují. Na internetových stránkách bez jakéhokoli studu zveřejňují své šokující záběry hromadných poprav zajatých vojáků. Je to součást taktiky zastrašování. Zároveň to vypovídá i o skutečné podstatě těchto lidí. Lidský život pro ně nemá žádnou hodnotu."