Britové v Aghánistánu: Potupa či velké vítězství? Expert to vidí takto

Hodnocení potrvá dlouho

"Dospěli jsme ke konci poslední britské války v Afghánistánu, celkem již čtvrté. Obecně se předpokládá, že Británie v Afghánistánu vždy prohrála, ale to není pravda. První afghánská válka skončila nerozhodně, druhá a třetí znamenala rozhodné britské vítězství. Přišly některé významné prohry na bojišti, například katastrofální ústup z Kábulu do Džabaládu v roce 1842 a drtivá porážka v bitvě u Maiwandu v provincii Helmand v roce 1880. Ale žádná z těchto válek nepřinesla zkázu imperiální Británie, i když zůstává otázkou, jak máme dnes tyto konflikty hodnotit. Od první afghánské války v roce 1839 to té třetí v roce 1919 bylo strategickým cílem Londýna udržet Rusko daleko od Indie a to se podařilo. Nicméně tato čtvrtá afghánská válka bude souzena z jiných strategických kritérií. A potrvá nějaký čas, než budeme schopni přijít s nějakým definitivním hodnocením," píše expert.

"Jedna část tohoto hodnocení nebude faktická. Pokud by (západní) mocnosti, které po 11. září odstranily Taliban, na konci roku 2001 opustily Afghánistán, je dost dobře možné, že by se země rozpadla na severozápadní část s centry Kábul a Herát a jihovýchodní část okolo Kandaháru. Ta zahrnuje paštunskou domovinu, která se rozkládá na pomezí s Pákistánem. Takové rozdělení Afghánistánu by možná přiblížilo Pákistán ke skutečnému kolapsu. Zůstat v Afghánistánu i po vyhnání Talibanu a Al-Káidy znamenalo nejméně špatnou variantu. Mnohem vážnější krize v jižní Asii byla a zůstává reálnou možností," varuje Clarke.

"Problémem bylo, že západní mocnosti nezůstaly v následujících pěti letech dostatečně odhodlané, až do druhé fáze v roce 2006. Rozptylovala je intervence v Iráku, která byla skutečnou strategickou chybou a během těchto let se vláda Hamída Karzaího vzepřela svým západním podporovatelům a stala se důležitou součástí problému," poukazuje analytik.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Další regionální mocnosti zahrnující Indii, Čínu, Saudskou Arábii a Írán se radovaly, že mohou zůstat v povzdálí a jen pozorovat, jak se Západu daří. Nebyly ve skutečnosti rozhodnuty připojit se k žádnému širšímu řešení pro Afghánistán a předháněly se v sázkách na západní selhání, což je strategie, která byla pravděpodobně odsouzena k nezdaru. Uprostřed tohoto kolapsu mezinárodního odhodlání, Britové převzali v roce 2006 odpovědnost za provincii Helmand v roce 2006. Šlo o krok vyplývající jak z našich vztahů se Spojenými státy tak z našich bezpečnostních zájmů v jižní Asii," míní Clarke.

Těžší než se čekalo

"Když ponecháme stranou současnou aktivitu Talibanu v horním údolí Sangin, britské jednotky opouštějí provincii, která má lepší politické a ekonomické vyhlídky než před jejich příchodem. Tady ale leží problém. Britové si vzali na starost jednu provincii ve velké zemi a když se bezpečnostní výzvy ukázaly být větší, než se předpokládalo, bylo to pro ně extrémně těžké. Operace v Helmandu, bez ohledu na jejich složitost, nepostavily Brity do pozice, aby mohli skutečně ovlivnit budoucnost země. Celková kampaň v Afghánistánu mohla být v Helmandu ztracena, ale nedala se tam vyhrát," poukazuje komentář.

"Pravdou je, že britské síly podstoupily velké riziko a pracovaly na sérii úkolů, které netvoří správnou strategickou kampaň. Britští velitelé se raději snažili zachovat vlastní identitu a raději se uchylovali k ryze taktickým operacím. Snažili se udržet jasný cíl tváří v tvář mnohonárodnostním strategickým úkolům, které se měnily s monotónní pravidelností," dodává analytik.

"Skutečná protipovstalecká kampaň zahrnuje vojenské velitele, kteří vynakládají značné prostředky k vymanévrování povstalců napříč rozsáhlou oblastí, a civilní pracovníky, kteří mohou spolupracovat s hostitelskou vládou na vytváření politických podmínek pro mír. Britové nemohli použít ani jednu z těchto pák. Britské jednotky byly odsouzeny ke strategii "poraď si a doufej". Zatímco v postkoloniálních operacích a také na Balkáně měli Britové možnost ovlivnit hostitelskou vládu, kterou podporovali a mohli si dovolit ji předat kontrolu, když si byli jistí výsledkem, zde museli dotáhnout do konce pouze to, k čemu mohli racionálně přispět. Nyní nemají žádnou možnost než nechat věci plynout svým vlastním směrem," domnívá se Clarke.

"Takže až jednotky Spojeného království opustí Camp Bastion, nebudou se vracet s vítězstvím, které by se slavilo na Trafalgar square. Výsledem jejich úsilí ale zároveň nebude dehonestace či národní potupa. Odvedly dobrou práci při podpoře nedokonalé strategie, jejíž úspěch již ovlivnit nemohly," uzavírá expert.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.