Boj s Islámským státem? O ten prý vůbec nejde

Po ne moc oblíbených vojenských operacích George W. Bushe, které Ameriku stála stovky miliard dolarů a tisíce životů, se na Středním východě severoamerická velmoc střetává s Islámským státem a řeší konflikty v Sýrii ve snaze svrhnout režim prezidenta Bašára al-Asada. Na druhou stranu Turecko se jakémukoli kontaktu s IS vyhýbalo a jeho hlavním cílem bylo Asadovo sesazení.

Giraldi situaci komentuje z vlastní perspektivy: „Když jsem byl v červenci v Istambulu, početná turecká policie si vousatých rebelů vybírajících ve fundamentalističtějších čtvrtích peníze ani nevšimla. Turecko navíc od IS každý den kupuje pašovanou ropu v hodnotě asi třech milionů dolarů, čímž prakticky organizaci dotuje, Ankara dovolila bojovníkům IS svobodně překračovat hranice se Sýrií, nemluvě o obchodu se zbraněmi, jež některé jsou poskytovány tureckou zpravodajskou službou MIT."

Vzhledem ke kaši, ve které se momentálně arabský Střední východ nachází, je pochopitelné, že byl Washington prohlášením Turecka 23. července potěšen, komentuje dále Giraldi. Bylo ohlášeno zvýšení turecké aktivity v boji proti IS. Americká letadla tak mohla začít využívat vzdušnou základnu v Incirliku k bombardování pozic IS. Giraldi ale tvrdí, že se zase až tak moc nezměnilo, sice letectvo nemusí létat až z Perského zálivu, nicméně v oblasti stále není nikdo, kdo by bombardéry naváděl, což vyústilo v to, že se spousta letadel vracela s neodhozenými bombami.

Erdoğanova politika

Ředitel Council for the National Interest dále zmiňuje, že Washington z počáteční euforie celkem rychle vystřízlivěl, protože Turecko brzy prokázalo, že spojenectví proti terorismu je zároveň příležitostí anebo dokonce krytím pro docela odlišnou akci, jejímž cílem určitě není IS. K pochopení tohoto problému je ale nutné porozumět alespoň trochu tamější politice. V Turecku se 5. června uskutečnily parlamentní volby, ve kterých si vládnoucí strana AKP nedokázala zajistit většinu a co je horší, většinově kurdská strana HDP dokázala prolomit 10% bariéru, jenž je potřebná pro zisk parlamentní křesel. Většinu z nich pak získala právě na úkor AKP, což z ní učinilo potenciálního koaličního partnera pro ostatní politické strany při vytváření nové vlády.

Podle Giraldiho, byla autokratická a čím dál více islamistická vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, příčinou této politické změny. Erdoğan se otevřeně snaží o vyhlášení nových voleb odmítáním všech potenciálních koaličních partnerů a o vytvoření situace, který by byla pro AKP příznivá, což vůdce opozice popsal jako „civilní převrat". Nové volby by se měly konat 1. listopadu, avšak to ještě musí být schváleno.

Starý nový nepřítel

Erdoğanova vláda se už několik let snaží najít si vnitřní a vnější nepřátele, aby mohla ospravedlnit megalomanskou vládu pevné ruky. Po dlouhou dobu byla tato snaha namířena proti téměř legendárnímu Fethullahu Gülenovi, konzervativnímu politikovi, jenž přesídlil do Pennsylvánie v USA, kde založil organizaci nazvanou Hizmet. Gülen byl kdysi Erdoğanův spojenec, nicméně nakonec ze z nich stali nepřátelé. Následovalo několik čistek v armádě, policii, soudcovství, médiích a na univerzitách ve snaze zbavit se Gülenova vlivu. Nicméně poslední volby dokázaly, že AKP ztrácí vliv a je třeba si najít jinou hrozbu, než je turecký politik v americkém exilu. Tou hrozbou se stali Kurdové.

Turecko válčí s Kurdy, z nichž se někteří snaží získat na jeho území získat větší autonomii a jiní zase usilují o založení vlastního kurdského státu, přerušovaně již tři desetiletí. Podle některých odhadů je 18 % turecké populace kurdského původu, ale tato identita byla Tureckem potlačována, ačkoliv kvůli tlakům Evropské unie došlo k dočasnému uvolnění zákazů. Nicméně Kurdové zůstávají pro Turky existenciálním nepřítelem. Kdyby došlo k založení vlastního kurdského státu, došlo by k rozložení Turecka a Sýrie by se stala terčem tureckého hněvu z obav, že by Asad mohl podél nechráněných hranic kurdský terorismus. Ačkoliv měl Erdoğan s PKK (Strana kurdských pracujících) dohodu o příměří, rozhodl se ji porušit a vyhlásil svému odvěkému nepříteli válku a to pod záštitou Spojených států bojujících s terorismem, aby vylepšil turecký obraz před mezinárodním obecenstvem. Proto se Turecko přidalo k bojům proti IS, pokračuje Giraldi.

Turecko proti IS a nový konflikt

Tento obrat nastal čtyři dny po sebevražedném bombovém útoku v kurdské oblasti. Útok si vyžádal 32 obětí a byl připsán, i když ne zcela prokazatelně, na vrub IS. Následný zátah pak vedl k zatčení a uvěznění Kurdů, levicově orientovaných bojovníků a malého počtu sympatizantů s IS. Následoval velký vzdušný útok na PKK a další kurdské cíle v severní Sýrii a to bez vědomí Spojených států i dalších spojenců. Podle Giraldiho tak Ankara evidentně reagovala na obavy ze vzniku nějakého kurdského státu – obav, jež společností kolovaly od doby, co kurdská milice osvobodila město Tel Abyad od vlivu IS. Pro-vládní noviny pak označily Kurdy jako „mnohem nebezpečnější než IS." Od počáteční vlny zatýkání a vzdušných útoků Kurdové zabili více než 50 policistů a vojáků, zatímco tureckou rukou zahynulo podle odhadů asi 400 Kurdů. Giraldi si myslí, že tento spor bude ještě pokračovat.

Předminulý týden podnikla Turecká vzdušná síla více než 300 útoků proti Kurdům (oproti třem proti IS). Giraldi tvrdí, že Turecko rychle přeměnilo svou válku proti IS na boj proti Kurdům jak v Sýrii, tak Iráku. USA ale stále turecké snažení podporuje, protože i tak je to nejúčinnější síla v boji s IS. Nicméně Turecko předstírá, že proti IS bojuje, ale ve skutečnosti útočí na jeho nepřátele, což zároveň ohrožuje americké poradce, jež spolupracují s Kurdy. Podle Giraldiho se Spojené státy opět diví tomu, že je někdo napálil.

USA časem opět získají kontrolu

Zda-li tento konflikt Erdoğanovi poslouží je stále nejasné, většina Turků je totiž ohledně válečné angažovanosti v Sýrii obezřetná a nestabilita způsobila drastický propad turecké liry. Prezident již spojil kurdskou HDP s terorismem ve snaze ji zdiskreditovat a odstranit ji z parlamentu. Navíc žádá, aby byli zákonodárci z HDP zbaveni imunity a mohli být trestně stíháni. Giraldi navíc tvrdí, že Erdoğan má evidentně spoustu nápadů, jak vykonstruovat nové hrozby, aby upevnil svoji politickou pozici.

Washington je možná v tuto chvíli zmatený ohledně toho, co se děje, ale nezůstane to tak donekonečna. Před třemi týdny byl v Istambulu napaden konzulát Spojených Států, když kurdští bojovníci započali svou novou kampaň proti turistům z ciziny, uzavírá Giraldi.