Putinův geniální tah, nebo projev slabosti? Historik upozorňuje na důležité souvislosti

Putin pouze odvádí pozornost

"Putin zatím neudělal nic, aby si připravil mezinárodní či domácí pozici pro tak neoddiskutovatelně riskantní krok. Ve skutečnosti učinil přesně to, za co kritizuje Washington - jednal jednostranně a předtím, než věc konzultoval s mezinárodním společenstvím. Ve světle ruských akcí na Krymu a východní Ukrajině se Putin rovněž nejeví jako důvěryhodný ochránce syrské integrity jako země. Ve skutečnosti začíná další vojenské dobrodružství dříve, než dokončil to předchozí a navíc v době hluboké hospodářské slabosti Ruska," konstatuje historik.    

"Putin možná bere Sýrii za hotovou věc. Nedefinoval však, co je cílem této hry. Tvrdí, že jeho bezprostřední vojenské cíle nejsou ofenzivní, ale obranné. Nicméně nikdo nedokáže předvídat množství způsobů, jakými mohou být ruští vojáci neúmyslně zataženi do konfliktu a proč tisíc až dva tisíce vojáků má změnit situaci na bojišti či vyřešit syrskou uprchlickou krizi. Zdá se, že Putinovým primárním cílem je stát se zprostředkovatelem dojednaného urovnání a zajistit, že syrský prezident Bašár Asad, dlouhodobý spojenec Moskvy, získá místo u stolu. Nyní je Asad vojensky plně na ústupu a dále nepředstavuje životaschopnou národní figuru," míní Pomeranz.         

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Pravda, po téměř pěti letech otřesů a občanské války vedené na mnoha frontách Sýrie jako jednotná země již neexistuje. Spojené státy nevědomky zahájily trend podkopávání (konceptu) arabského národního státu svou invazí do Iráku. Od té doby žádná cizí mocnost nedisponuje politickou vůlí k zásahu a obnovení Evropou vytýčených hranic na Blízkém východě. Z dlouhodobého hlediska tak Putinův manévr bez jakékoliv brzké návratnosti nemá za cíl nic jiného, než zlepšit jeho image a odvést pozornost od nedořešené krize na Ukrajině," deklaruje expert.           

"Z čistě strategického hlediska však zůstává nejasné, proč si Putin myslí, že je dobrou myšlenkou pustit se do druhé vojenské operace předtím, než skončila ta první. Rusko postrádá v Sýrii veškeré taktické výhody, kterých se mu dostává na Ukrajině - společný jazyk, hlubokou znalost regionu a viditelně neomezenou schopnost infiltrovat a kompromitovat svého protivníka. Co je ještě důležitější, Rusko se rozhodlo angažovat v Sýrii v době, kdy má jen omezené zdroje k vedení jedné, natož dvou válek," pokračuje historik.    

Zbraně, nebo máslo

"Ačkoliv komentátoři zůstávají rozděleni v tom, zda západem uvalené hospodářské sankce samy o sobě pracují proti Rusku, není pochyb o tom, že v kombinaci s dramatickým propadem cen ropy měly na ruskou ekonomiku devastující dopad. Rusko se nachází ve velké recesi a navzdory optimistickým výrokům několika ministrů jeho hospodářství stále nedopadlo na kamenné dno. Putin navíc pokračuje v ignorování apelů bývalého ministra financí Alexeje Kudrina a dalších poradců, aby realizoval skutečné strukturální reformy a přinejmenším nastavil rámec pro hospodářské zotavení," uvádí Pomeranz.   

"Putin tedy nyní bude čelit jasnější volbě mezi zbraněmi a máslem a jeho předpoklad, že Rusové se obětují pro větší národní slávu bude platit jen dočasně - jak se již ukázalo v klíčových momentech napříč ruskou historií. Veřejné protesty a politická změna například provázely ruskou vojenskou porážku v rusko-japonské válce v roce 1905 a v Afghánistánu v roce 1989. Dvakrát ve 20. století - během první světové války a následně po studené válce - se ruský lid zcela rozešel s ruským státem. Není možné předpovídat, kdy bude takového převratného bodu dosaženo. Toto zděděné napětí se však bude jednoznačně zvyšovat, jak Putin bude sahat po svých rezervách tvrdé měny, které jsou nyní odhadovány na zhruba 350 miliard dolarů a tenčí se," předpovídá odborník.    

"Není to jen potenciální politický zvrat a sociální neklid, čeho se Putin nyní musí obávat. Napochodováním do Sýrie se Putin skutečně zapojí do války s Islámským státem a islámem - přestože v Rusku žije velká a značně násilná muslimská populace. Boj proti Islámskému státu může rychle destabilizovat severní Kavkaz v době, kdy ruské vojenské síly budou velmi roztříštěné. Imperiální přecenění sil je opakovaným tématem v ruské historii," připomíná komentář.  

"Putinova velká řeč v OSN by neměla zastřít fakt, že na stůl přináší pár realizovatelných věcí, ale především mnoho nebezpečí. Prezident Barack Obama by měl Putinovi naslouchat. Obama by si měl však rovněž uvědomit, že Putin nevyjednává nezbytně z pozice síly - navzdory tomu, že na Západě je populární jeho obraz jako muže činu. Navíc, pokud je zachování územní integrity Putinovým určujícím mezinárodním principem, pak ho Obama musí přimět, aby ho respektoval nejen v Sýrii, ale též na Ukrajině. Putin využívá Sýrii, aby v ruských médiích změnil téma a odvedl pozornost Rusů od špinavého a neukončeného konfliktu na Ukrajině. V Evropě a ve Spojených státech nesmí dostat takovou příležitost," apeluje závěrem Pomeranz.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.