Islámský stát začal mučit tím nejhorším způsobem

K mučení hryzačem se Islámský stát uchýil v Iráku, kde jsou povinnou výbavou každé ženy pytlovité kalhoty, rukavice a ponožky. Z domu se navíc místní dívky mohou vydat pouze v doprovodu mužského příbuzného. Podle britského deníku Independent se ale situace vyostřuje a radikálové ve svých trestech přitvrzují, neposlušným ženám proto začali vytrhávat kusy masa z těla.

Své o tom ví dvaadvacetiletá Fatima, která z Mosulu po několika neúspěšných pokusech utekla. "Hryzač je pro nás noční můrou. Moje sestra byla minulý měsíc takto krutě potrestána, protože si zapomněla doma rukavice," cituje deník Fatimu, která se nyní nachází v bezpečí tábora pro vysídlené osoby na severovýchodě Sýrie.

Její sestra má na těle viditelné jizvy a modřiny, pozůstatky ohyzdného zohavení, které je podle ní horší než porodní bolesti. Nástroj, kterým jí radikálové trýznivou bolest způsobili, popisuje jako pasti pro zvířata nebo kovové čelisti se zuby. Ty radikálové zatínají do těla a vytrhávají z těl obětí za doprovodu nepředstavitelné bolesti velké kusy masa.

Útěk je obtížný, ale stojí za to

Utéct z Islámským státem ovládaného Mosulu je čím dál tím těžší. Kvůli hrůzám a utrpením ale řadě lidí riziko spojené s útěkem stojí za to a Iráčané překračují syrskou hranici, aby se dostali na území dobyté kurdskými jednotkami. Životní podmínky ve městě se zhoršily a obyvatelé trpí vážným nedostatkem potravin, paliva, vody nebo elektřiny.

Radikálové si špatné podmínky i snahy o útěk Iráčanů moc dobře uvědomují a zpřísnili tělesné tresty. Veřejné popravy a bičování jsou v poslední době takřka na denním pořádku a islamisté ukládají přísné tresty i za drobné porušení předpisů. Podle výpovědí místních, kterým se z Mosulu podařilo uprchnout, se zdá, že si radikálové kompenzují své neúspěchy ve válce tím, že demonstrují svou moc na nevinných civilistech.

Situace se přitom ve městě zhoršila až během posledních měsíců. Obyvatelé se shodují, že během prvního roku chalífátu vyvinul Islámský stát značné úsilí, aby zajistil lepší veřejné služby, než které nabízela irácká vláda. Nyní je vše jinak a pitnou vodu dostávají lidé pouze jednou týdně. Potrubí jsou zanesené, z kohoutků teče kontaminovaná voda, přívod elektřiny téměř nefunguje a rodiny finančně krvácí. Většina oblastí Mosulu zůstává po setmění kvůli nedostatku elektřiny po tmě a lidé mají strach vycházet. Podle místních se jejich život vrátil do doby kamenné, nikdo nemá mobilní telefon, rádio, televizor ani auto.

Utekli jsme před hladem, vzpomíná Fatima

Tíživá životní situace dopadla podobně jako na řadu jiných i na Fatimu a její jedenáctiměsíční dceru. Dětské mléko je nedostupné více než půl roku a jiné potraviny nejen pro batolata jsou příliš drahé. Dostupné jídlo na trhu zkrátka není, neboť zemědělci opouštějí svá pole kvůli chybějící elektřině a nedostatku vody.

Jiní Iráčané utíkají před násilným chováním islamistů. Pětadvacetiletý instalatér Ghanem, který nyní přebývá v táboře v severovýchodní Sýrii, tvrdí, že Islámský stát strká nos do každodenního života lidí. Ti se následně bojí cokoliv udělat a žijí pod neustálou hrozbou svévolných pokut a tělesných trestů.

Bývalý ředitel irácké školy, který nechtěl prozradit své jméno, tvrdí, že řadě lidí islamisté vyhrožují smrtí. "Varují nás, že pokud odjedeme pryč z Mosulu, najdou nás a zabijí," vzpomíná. Útěk si přitom nemůže dovolit každý. Je k němu potřeba notná dávka štěstí a vytrvalosti, nebo velké množství peněz. Pašeráci si totiž účtují za přepravu jedné osoby do bezpečí 400 až 500 dolarů (10 000 - 12 000 korun).

Útěk za pomocí pašeráků je ale mnohdy bezpečnější, řada z nich totiž spoluprácuje s bojovníky Islámského státu, kteří po drastickém snížení výplat sami trpí nedostatky. I přesto je mnoho radikálních islamistů paranoidních a všude vidí špiony a zrádce. Nikdo si tedy nemůže být jist, že se skutečně dostane na svobodu, ať už zaplatí jakoukoliv cenu.