Islámský stát prohraje, je to nevyhnutelné, tvrdí analytik

IS prohrává

Ollivant tvrdí, že IS nejen prohrává, ale že prohrává na plné čáře. „To neznamená konec IS a ještě nějakou dobu budeme zřejmě vídat organizované (jako v Libyi a Afghánistánu) a neorganizované (jako v Paříži a San Bernardinu) skupiny, které ponesou název a vlajku IS," podotýká Ollivant.

„Ale ty budou pouhou ozvěnou (a možná i výsměchem) síle, která před rokem a půl šokovala zabráním území v Iráku, ohrozila dokonce i Bagdád," vysvětluje.

Zároveň ale upozorňuje, že Islámský stát se nerovná islamistický extremismus obecně a boj proti němu a terorismu tak s koncem IS neskončí. Upozorňuje například před vzestupem Al Kajdy a jejích spojenců.

Teroristé v obklíčení

Území, které IS v současnosti ovládá, se ocitlo pod útokem ze všech stran: z jihovýchodu iráckou armádou a mobilizačními jednotkami Hashd al Shabi, ze severovýchodu „KDP a PUK Pešmergou", z jihozápadu pak syrským režimem a jeho íránskými a ruskými spojenci. K tomu se navíc přidává letecká podpora Spojených států i Ruska.

Ollivant také poukazuje, že IS v Iráku přišel o dvě důležitá města, Tikrit a Ramádí, a podle vyjádření iráckého ministra obrany z prosince minulého roku se území ovládané IS zmenšilo z 40 % na 17 %. Území IS ztrácí i v Sýrii – podle koalice zde přišel zhruba o 20 % svého území.

Problém IS podle Ollivanta spočívá v tom, že snahou o vytvoření kalifátu dal svým nepřátelům jasný cíl k útoku.

„Dokud IS (nebo jeho předchůdci, Islámský stát v Iráku a Al Kajda v Iráku) zůstával v ústraní jako teroristická skupina a držel se svých základních kompetencí – úkladných vražd a sebevražedných útoku, bylo velmi těžké jeho členy najít a vymýtit."

„Strategie IS vytvoření politické entity ho ale učinila zranitelným vůči náletům a konvenčním armádám a také ho ponechala zranitelným i vůči operacím speciálních jednotek," vysvětluje Ollivant.

Osvobození Mosulu je tak podle něj už jen otázkou času a mohlo by se dle optimistických odhadů uskutečnit toto léto a podle pesimistických příští jaro.

Upozorňuje také, že si IS tuto skutečnost uvědomuje a pomalu se tak vrací ke svým teroristickým kořenům tím, že znovu útočí sebevražednými bombovými útoky. „IS tím ukazuje svou slabost a mění se od vojenské síly zpět k teroristické."

S IS terorismus neskončí

IS navím podle Ollivanta tím, že obsadilo území, ale následně si ho nedokázal udržet, ztratí důvěru svých příznivců.

Ollivant ale varuje, že tím nezaniká myšlenka násilného salafismu a dá se tak očekávat, že po porážce IS většina přeživších přejde k Al Kajdě a dalším salafistickým skupinám.

„Až IS nebude ovládat žádné území, bude tu přirozené pokušení vyhlásit vítězství – a bude to důležitý mezník, který zamezí toku peněz větším hnutím a dojde k osvobození lidí od nadvlády IS, jejích násilí a indoktrinace. Ale celkově větší násilné salafistické hnutí tím nebude vyvedeno z míry a možná ho zmizení IS i určitým způsobem posílí," varuje Ollivant.