Kurdky i jezídky. Ženy berou do rukou zbraň a bojují proti Islámskému státu

Jak píše server The New York Times, části jezídů se podařilo utéct do hor, ale byli bez jídla, oblečení a někteří dokonce i bez bot. V těchto drsných podmínkách zůstali několik dní a bez pomoci. Doufali v pomoc a ochranu pešmergů, to se ale nestalo. „Byli to kurdští partyzáni ze Sýrie a Turecka, kteří se nakonec probojovali přes horu skrze území IS, otevřeným koridorem dostali přeživší jezídy do bezpečí do jimi vyhlášené autonomní oblasti Sýrie zvané Rojava," připomíná situaci americký server.

Mnoho z těchto kurdských partyzánů byly ženy. „Základním principem desetiletí trvajícího kurdského osvobozeneckého hnutí je, že ženy nemohou čekat, že je ostatní budou bránit, ale musí samy bojovat, aby se osvobodily. Některé z těchto žen tvrdí, že bojují za jiné ženy, protože vědí, jaké hrůzy čekají na ty, které zajme IS," píše server.

Ženy přitom působí nejen jako řadové bojovnice, ale některé dokonce velí partyzánským jednotkám. Jiné založily vlastní milice. Další brigádu pak tvoří jezídky, které sloužily jako sexuální otrokyně bojovníků IS a které byly osvobozeny. 

Přístup kurdského hnutí za osvobození podle NY Times zdůrazňuje sebeobranu z vojenského i sociálního hlediska. Ženy partyzánky slouží jako příklady, které prokazují, že ženské vedení je velmi důležité v každé oblasti společnosti. V systému Rojavy funguje demokracie, silné mandáty tu mají ženy podílející se na správě věcí veřejných, a všechny organizace jsou vedeny jak muži, tak ženami. Výbory žen mají skutečnou autoritu nad problémy jako jsou nucené sňatky a domácí násilí.

Ženy-bojovnice pak slouží jako protiobraz k obětem znásilnění a násilí, protože takové ženy považují jejich rodiny za zdroj hanby, alespoň v tradičních patriarchálních komunitách. Právě proto je znásilnění v takových oblastech „silná zbraň". Jde o to zničit „identitu nepřítele". Jak poukazuje server, proto bylo znásilňování praktikováno při konfliktech v Bosně, Kongu – nebo dnes v Sýrii a Iráku.

„Ženy jako jezídky, které byly podrobeny sexuálnímu násilí v tak hrozném měřítku, se pak jen velmi těžko začleňují do starých vzorců. Nedokáží to do chvíle, dokud samy sebe vidí jako zostuzené oběti. Součástí jejich rehabilitace musí být zpochybnění stigmat, kterými si prošly. Samozřejmě toho jde dosáhnout i jinak, než se zbraní v ruce. Ale skutečnost, že některé z těch, které žily v uprchlických táborech iráckém Kurdistánu, který je stále silně patriarchální, zvolily tuto cestu, ukazuje vliv kurdských ženských partyzánek," vysvětluje server.

Ženská rada, která vznikla loni v červenci díky Rojavou ovlivněným jezídům zašla tak daleko, že prohlašuje, že cílem by nemělo být „vykupování" unesených žen a dětí – což se běžně při jednání s IS děje, ale že je nutné je osvobodit a zavést nové tradice týkající se sebeobrany. „To ale nebude snadné. I po dvou letech zůstávají tisíce jezídských žen a dětí v zajetí. Další jezídi jsou rozptýleni v uprchlických táborech v Turecku, Iráku nebo Rojavě, zatímco jiní se snažili uprchnout do Evropy, někteří utonuli na cestě. Ale epicentrum boje jezídů zůstává kolem hory Sindžár, domov jejich předků, na kterou se mnozí jezídi v iráckých uprchlických táborech zoufale chtějí vrátit," píše NY Times.