Skrývá se za Erdoğanovým referendem další krize v turecké oblasti?

Některé zdroje považují jeho prohlášení uvedená v minulém měsíci jako provokativní výzvu ke změně hranic tureckého státu. Erdoğan si stěžoval, že Turecko přišlo o osmanskou říši, "rozdalo" ostrovy u Řecka a při té příležitosti vzpomenul na století starý plán připojit k Turecku města Mosul a Kirkúk.

"Hranice naší země jsme neakceptovali dobrovolně," pronesl Erdoğan v jednom ze svých projevů. Bylo by však mylné, že s ohledem na pokračující boje o Mosul mají být hlavní skupinou těchto sdělení řečtí nebo íráčtí představitelé. Spíš bylo určeno pro potenciální voliče v Turecku - kde se chystá referendum o zavedení prezidentského systému. Jde o dlouhodobou Erdoğanovu ambici proměnit parlamentní demokracii na prezidentskou. Ústavní změna by mu měla přinést výrazně větší pravomoce - podle pozorovatelů se tento stav reálně blíží. Ministři a úředníci už stanovili časový rozpis, podle kterého by se parlamentní hlasování mělo uskutečnit na začátku příštího roku s následným referendem v dubnu 2017.

Erdoğanova popularita po červencovém pokusu o puč značně stoupila, očekává se, že v lidovém hlasování může uspět. Otázkou tak zůstává, zda jeho vládní Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) dostane dostatečné podpory od ostatních stran. K vyhlášení referenda je totiž nutné získat parlamentní většinu. Politici opozičních stran se značně rozdílnými názory namítají, že prezidentský systém by ještě více podpořil moc autoritářského Erdoğana, který by pak de facto získal nad Tureckem neomezenou moc.

Zasáhne tedy do událostí opozice? Vůdce Nacionálně činné strany Devlet Bahçelı naznačil, že během následujících týdnů nehodlá zpochybňovat plebiscit. Pokud to jeho parlamentní straně bude hodit, hodlá AKP navrhnout svou představu o referendu. A možná právě proto se dostává ke slovu poněkud agresivní rétorika. Do ní spadá debata o právech Turecka týkajících se Iráku a ostrovů v Egejském moři, protože to podporuje stížnosti nacionalistů, provázejících územní ústupky realizované v roce 1920 ve spojitosti s rozkládající se Osmanskou říší. "Erdoğan je velice chytrý politik, který moc dobře dokáže zahrát na strunu emocí turecké veřejnosti. Je to součást jeho celkové národní podpory, která byla započata bezprostředně po loňských červnových volbách," domnívá se Sinan Ülgen, někdejší turecký diplomat a host Carnegie Europe.

Turecká ústava vyžaduje, aby prezident byl neutrální. Jenže když se Erdoğan stal v roce 2014 prvním přímo zvoleným prezidentem z pozice předsedy vlády (stalo se tak poté, co byl ve funkci jednu dekádu), odmítl se vzdát svých pravomocí. V předvolebním období v červnu 2015 otevřeně propagoval AKP. Volby se podle mnoha Turků volby posílily Erdoğanovu touhu po silnější moci. Aby však mohlo k ústavní změně za pomoci plebiscitu dojít, potřebuje turecká vláda získat podporu minimálně 330 poslanců z celkového počtu 550 členů parlamentu. V červnových volbách 2015 se AKP tohoto čísla dosáhnout nepodařilo - poprvé od roku 2002, kdy se strana dostala k moci, zaznamenala ztrátu většiny. Poté, co selhala parlamentní koalice, byla naplánována repríza na listopad. Erdoğan doufal, že se mu podaří ztracené hlasy získat obvyklým způsobem: využít konfliktu s kurdskými radikály, poklesu ekonomiky a silného prezidentského úřadu coby předpokladu pro stabilitu Turecka. Současně jako apel nacionalistům rozhodla vláda o násilných zákrocích v kurdských městech, kde panují nepokoje, přičemž prokurdská opozice má být vykreslena jako sympatizující s teroristy.

Nakonec to vyšlo, AKP většinu zůstala, ale chybělo jí 14 míst k možnosti svolat referendum. Erdoğan nyní musí na svou stranu přetáhnout minimálně více než tucet opozičních poslanců. Což rozhodně není vůbec jednoduchý úkol, třebaže se někomu může zdát spíš jako formalita. Opozice odmítla poskytnout vyšší prezidentské pravomoci, rovněž prokurdská Lidová demokratická strana (HDP), o níž už se dříve spekulovalo, že může referendum podpořit, ústy svého vůdce Selahattina Demirtaşe oznámila jednoznačně odmítavý postoj vůči Erdoğanovým záměrům. Také Devlet Bahçelı opakovaně odsuzovall Erdoğanovy ambice. Krátce po červencovém převratu vůdce Nacionálně činné strany (MHP) odsoudil vládu za snahu zamést problémy pod koberec. Tento měsíc ale provedl obrat čelem vzad.

"MHP podporuje pokračování parlamentního systému, ale také nevidí problém ptát se lidí na jejich názory. V případě, že AKP přednese své plány v parlamentu s přihlédnutím k našim principům s maximální citlivostí, může být dosaženo rozumného výsledku," uvedl Bahçelı.

Ülgen odhaduje, že Erdoğanovi se nejspíš nepodaří získat dostatečný počet opozičních poslanců, alespoň celou záležitost nevidí jako hotovou věc. Pokud by se mu to povedlo, bude ho čekat další nelehký krok, přesvědčit tureckou veřejnost. V minulosti podle různých průzkumů veřejného mínění podporovala zavedení prezidentského systému méně než polovina voličů, ovšem situace se poněkud změnila díky nepovedenému puči, díky němuž Erdoğanova popularita podstatně stoupla.

"Erdoğanovi se podařilo prezentovat myšlenku, že pouze on jediný může udržet zemi pohromadě a jeho setrvání u moci je v podstatě podmínkou přežití celého Turecka," prohlásil při zasedání Evropské rady pro zahraniční vztahy Aslı Aydıntaşbaş. Podle něj Erdoğan vytvořil velmi nebezpečný mýtus, že by Turecko mělo usilovat o obnovení právoplatného místa ve světě po více než stoletém úpadku. "Cizí mocnosti se po celou dobu snažily, aby Turecko zůstalo oslabené, aby zapomnělo na historii Osmanské říše, která kdysi pokrývala velké území na Střední východě, v Evropě a Severní Africe. V roce 1914 měla naše země 2,5 milionu kilometrů čtverečních, o devět let později z nich zbylo jen 780 000 km2," burcuje Erdoğan. V minulých dnech pak argumentoval, že se Turecko musí podílet na boji proti Mosulu navzdory nesouhlasu vlády v Bagdádu.

"Není pochyb, že součást těchto prohlášení je i myšlenkou prezidentského referenda. Bude to nepochybně součást jeho kampaně - rozšíření Turecka. »Proč bychom se měli spokojit s něčím menším, než si zasloužíme?«, dodává Aydıntaşbaş. A Ülgem dodává, že jeho vize vyvolávají u tureckých sousedů značné znepokojení až zděšení. Řecko rozhodně nepodceňuje Erdoğanovy výroky o darovaných ostrovech na základě smlouvy z Lausanne, podle oficiálních míst v Iráku vedou jeho výroky ze zvyšování napětí. Pokud Erdoğan v referendu uspěje, stane se partnerem pro mezinárodní společenství, které bude chtít s Tureckem jednat. Takový je podle Ülgena základní Erdoğanův cíl.