Zbaveni důstojnosti, odvahy a víry. Ale jednu věc nám IS nikdy nevzal, říká svědek jeho kruté vlády

„Měl jsem malou internetovou kavárnu. Asi před 9 měsíci přišla dívka a zeptala se mě, zda bych jí dal Viber aplikaci do jejího telefonu. Byla zcela zahalená, ale když ji vojáci IS viděli, vtrhly do prodejny. „Co tady děláš sama?" ptali se dívky. „Muž a žena, kteří se ani navzájem neznají, jsou sami spolu? divili se“, vypráví Bilal. „ Jen jsem jí pomáhal dát Viber do telefonu," řekl jim. Příslušníci IS vzali její telefon i identifikační údaje Bilala a řekli jim, ať se hlásí na úřadě.

Když se tam Bilal dostal, místní emír ho začal poučovat po dobu asi 30 minut o tom, jak bylo jeho chování nemorální. Bilal mu řekl, že nevěděl, že jeho chování je špatné a omluvil se mu. Ve skutečnosti si nemyslel, že udělal něco špatného, ale kdyby se neomluvil, mohl by jít do vězení. „ A jít do vězení byl v podstatě konec pro mnoho lidí,“ říká. Radikálové provozovali své základny ve stejných domech, ve kterých drželi vězně. Když do nich udeřily nálety, vězňové zemřeli ve svých zhroutivších se celách.

Předtím, než ho pustili, ho však 60krát zbičovali. Na záda, na vnitřní stranu stehen a někdy na spodní část nohou. Podle Bilala asi jen 10% lidí v Mosulu nebylo zbičováno. „ Nesnažte si představit si, jaké to tady tenkrát bylo. Bylo to děsivé,“ říká.

I přes usilovné snahy IS nemohla zakázat veškeré internetové připojení. Víc než polovina Mosulu měla internetové připojení a bylo mimo jejich možnosti to kontrolovat. Mobilní telefonní SIM karty a satelity byly zakázány, ale lidé pomocí internetu zůstávali v kontaktu se členy rodiny, kteří unikli, i když to bylo nebezpečné. Bilal poskytoval internet po dlouhou dobu kvůli své práci, tak mu příslušníci IS dali formuláře, které jeho zákazníci měli vyplnit. „Pokud se něco stane, jsi za to zodpovědný,“ řekli radikálové Bilalovi.

 Bilal měl asi 250 zákazníků, což bylo příliš mnoho, aby se to mohlo sledovat, ale přesto Bilal neprodával připojení nikomu, koho neznal a kým si nebyl jistý. Mnoho lidí se bálo zaregistrovat, protože museli dát své identifikační údaje IS, aby mohli být on-line. „Jestliže vás IS obvinil z porušení jeho pravidel, mohli vás zabít jako by to nic nebylo,“ vysvětluje Bilal neochotu lidí dávat se všanc IS.

Jeho kolega měl zákazníka, který byl chycen, jak on-line komunikuje s někým z irácké armády. Zákazník byl popraven a Bilalův kolega strávil měsíc ve vězení. Tam byl mučen a bit každý den. Radikálové vždy hledali primárně někoho, kdo byl v kontaktu s iráckou armádou, nebyl to však jediný přestupek na internetu, který trestali, říká Bilal. Pokud např. byl někdo chycen, jak mluví na Facebooku s ženou, která nebyla jeho matka nebo manželka, byl zbičován. A to platilo dokonce i když se jednalo o sestřenici.

Samotného Bilala příslušníci IS důkladně zkoumali jen jednou. Vyrazili dveře jeho domu a začali jej prohledávat. „ Hledali pod koberci, v ledničce, všude,“ vzpomíná si Bilal. Později šel na jejich úřad a zeptal se, proč se vloupali do jeho domu. „ Máme rozkazy, abychom prohledali dům každého poskytovatele internetu ," zněla odpověď. Bilal si stěžoval na rozbité dveře a okna. „ Bůh vám pomůže," řekli mu.  Při příštích třech příležitostech, kdy mu znovu prohledávali dům, mu nic nezničili. Jen jej v poutech posadili do auta, zatímco byli v jeho domě.

„Upřímně řečeno, kdyby existovala jakákoli jiná práce, kterou bych mohl dělat, tak bych jí dělal. Byl jsem vystrašený po celou dobu,“ říká Bilal. Strach měli i jeho zákazníci. Používali internet na svých mobilních telefonech, pak odstranili zprávy a skryli telefony, když skončili. „Všude byli špehové,“ upozorňuje Bilal na důvody strachu. Mnoho lidí prý ani nechtělo, aby jejich děti věděli, že komunikují s kýmkoliv venku. Báli, že by děti o tom mohli mluvit na ulicích a někdo by je zaslechl.

I tak ale hlad po internetu neklesá. Asi před šesti měsíci nálety zasáhly internetovou věž, která byla v blízkosti základny IS. Od té doby, co irácké síly osvobodily jeho čtvrť, Bilal a ostatní pracují na tom, aby ji znovu nahodili do provozu. „Lidé se zastavují u mého domu každý  den a ptají  se „Bilale, kdy můžete jít na internet?", říká Bilal.