Rusko jako spojenec v boji proti terorismu? Bláznovství, Moskva podporuje teror, upozorňuje prestižní web

V rozhovoru pro Fox News Trump obhajoval myšlenku spolupráce s Ruskem v boji proti islámskému terorismu. Trump tento boj považuje za „dobrou věc.“ Nevadí mu, že Putin je vnímán jako „zabiják“ a tím pádem problematický partner. Amerika sama podle Trumpa má kostlivce ve skříni, není "tak nevinná" a má též „mnoho zabijáků.“ Jeho stanovisko vzbudilo velkou kritiku od obou politických stran, které považují Putina za násilníka, zabíjejícího své politické oponenty a reportéry. Trump v dřívějším rozhovoru pro ABC News řekl, že pokud Putin zabíjí reportéry, je to špatné, ale že pokud o tom nejsou důkazy, pak platí presumpce neviny.

Politico přiznává, že na první pohled je představa společného boje proti IS lákavá. Je to však iluze, varuje. Rusko věnuje nemalé prostředky na to, aby přesvědčilo svět o své vítězné válce v Sýrii. Vysíláním nekonečných záběrů oslnivých náletů a hlasitým ohlašováním údajných územních zisků, Rusku se podařilo vybudovat mýtus o jeho užitečnosti v boji proti IS. Je to však pouze mýtus, tvrdí Politico, které má zakrýt hlavní důvody boje v Sýrii. Tím není boj proti IS, ale boj proti opozici Asadova režimu.

Rádio Svobodná Evropa tvrdí, že v boji proti IS operují čtyři hlavní koalice, z nichž tři dosahují výrazných výsledků a obléhají nejdůležitější města IS, zatímco ta poslední paběrkuje. Touto čtvrtou koalicí je Rusko a Asadův režim. Ta během osvobozování syrského města Aleppa – předkládané Ruskem jako velké vítězství nad IS – se věnovala likvidování rebelů a umožnila IS znovu dobýt slabě chráněné historické město Palmýra.

Odlišné cíle a strategie USA a Ruska

Podpora Ruska tak znamená podporu Asada a jiných protiamerických sil, varuje před důsledky Trumpova návrhu Politico. USA a Rusko nesdílejí ani strategické cíle, ani taktiku. USA vnímají válku s terorem jako matoucí záležitost plnou šedivých bojových zón a nevěrohodných aktérů, ale ve které stále platí nějaký obecný právní rámec rozlišujícím mezi civilistou a vojákem. Politico přiznává, že ne vždy se USA dokáží této pozice držet, přesto tyto chyby jsou brány v potaz, aby se jim mohlo v budoucnu předejít. USA tak neustále vyhodnocují občanská práva a jejich ochranu v nejasné válce.

Rusko, tvrdí Politico, takové skrupule němá. Putinova protiteroristická zásada je jednoduchá: pokud to přinese požadované výsledky, vše je dovoleno bez ohledu na cokoliv. Příkladem může být incident z roku 2002, kdy čečenští teroristé v moskevském divadle vzali 850 lidí jako rukojmí. Kreml nařídil FBS speciálním silám, aby uvolnily do divadla toxický plyn, mající za úkol rozbít obležení. Radikálové byli zabiti, ale to i 130 rukojmí. V roce 2004, kdy čečenští teroristé zadrželi kolem 1100 lidí, většinou děti, jako rukojmí ve škole v Beslanu, stejné ruské bezpečnostní síly ukončily patovou situaci tím, že zaútočily na školu s tanky a zápalnou municí. Teroristé byli zabiti, ale opět, za cenu života 330 rukojmích, včetně 186 dětí. Tento hrozivý výsledkem nebyl podroben žádnému přezkoumání, ale spíše použit jako politická páka na probuzení etnické nenávisti a rozšíření pravomoci bezpečnostních sil.

Kontroverzní role Ruska v Sýrii

Rusko si uvědomuje výhodu částečného zachování vnitřního nepřítele, tvrdí Politico. Podle důvěryhodného zdroje ruské bezpečnostní síly pomáhaly rekrutovat pro IS, který má nyní tisíce ruskojazyčných džihádistů ve svých řadách. Příchod první skupiny několika stovek rusky mluvících bojovníků byl klíčovým zlomem v syrské válce, protože ji obrátila od Asada směre k Iráku. Největší současný zdroj příjmů IS je prodej ropy Asadovi – a Asad tak nemůže dělat bez ruského souladu.  IS též používá k boji ruskou munici, snadno získanou ze zásob poslaných Asadovi.

Navíc, Rusko sice shodilo třikrát více bomb než americká koalice, ale jen zlomek zasáhlo cíle IS. Je otázkou, proč Rusko vůbec potřebuje strategii A2AD (Anti-Access/Area-Denial), která zabraňuje vstoupit jiným aktérům do vzdušného prostoru, když IS nemá letectvo. Podle Politica to jen ukazuje na centrální cíl Ruska, kterým není v co nejbližší době porazit IS, ale učinit ze Sýrie svou základnu v regionu a zároveň zabránit americkým vzdušným silám bombardovat IS a Asadovy síly, přičemž si nechat volný prostor na bombardování Asadových odpůrců.

Aleppo ukázalo, že pro Rusko neexistuje pojem civilisté. Rusko bombardovalo civilní infrastrukturu, zahrnující školy a nemocnice, jako legitimní cíl. Tím posílilo migrační krizi, která destabilizuje Evropu a posiluje krajně pravicové strany podporující Moskvu. Intenzivní škody na civilistech pomohlo též radikalizaci muslimů, přidávajících se k IS na Středním výhodě i na Západě. Za zmínku též stojí, že na straně Asada spolu s Ruskem stojí sektářská a teroristická skupina Hizballáh a že Rusko sdílí informace s Talibánem.

Nová 2. světová válka?

Ruská válka je tudíž přinejmenším pokrytecká. Politico poukazuje na to, že pro Rusko teroristé jsou především – a takřka jedině – ti, co s ním nesouhlasí. Ukrajina je toho dobrým příkladem. Nemělo by uniknout pozornosti, upozorňuje Politico, že náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov označil západní podporu demokratických hodnot za příčinu terorismu. USA a Rusko mají zcela odlišné cíle a není možné, aby spolu mohly vycházet při plánování a realizování válečných operací. Ruská taktika brutálního boje by mohla mít negativní vliv na americké vojáky, kteří by mohli slevit ze svých zásad a jako Rusko zcela ignorovat požadavek ochrany civilního obyvatelstva.

Politico přesto připouští jakousi možnost spolupráce USA a Ruska ve válce proti teroru. Ta by měla mít parametry boje proti nacismu ve 2. světové válce. To znamená bojovat na jedné straně, ale ne spolu. Znamená to operovat na různých frontách, s jasným rozdělením operačního prostoru a omezeným sdílením zpravodajských informací. A především by se nemělo přistoupit na ruský koncept totální války, podle kterého bylo 24 miliónů mrtvých sovětských občanů nevyhnutelnou obětí války a který je udržovaný v mysli Rusů státní propagandou. Politico připomíná, že Putin, který sentiment velké vlastenecké války rád používá pro své politické účely, nikdy nezmiňuje Stalina jako osobu odpovědnou za smrt mnoha těchto obětí – a to dost charakterizuje Putinův pohled na válečné operace celkově.