Tisíce poražených džihádistů bude nutné vrátit do společnosti

Jen vojenské řešení neexistuje

S blížícím se koncem třicetidenní lhůty, kterou Mattis dostal od amerického prezidenta Donalda Trumpa k vytvoření strategie porážce IS, začínají se objevovat spekulace o její podobě, konstatuje odbornice. Dodává, že Mattisova nedávná návštěva Iráku měla podtrhnout důležitost vojenské spolupráce obou zemí v boji s extremisty, přičemž tato spolupráce již v praxi probíhá, jelikož američtí vojenští poradci údajně pomáhají iráckým silám v osvobozování města Mosulu od IS.

Očekává se, že Mattisova strategie zvýší rozsah této spolupráce, ačkoliv zatím není jasné, zda to bude znamenat vyslání dalších amerických vojáků do Iráku, poukazuje Khatibová. Domnívá se, že byť je navýšení americké pomoci irácké vládě v boji s IS důležité a nutné, samo o sobě nestačí a pokud má být Mattisova strategie efektivnější než přístup Obamovy administrativy, je nutné jít nad rámec vojenských otázek a vycházet z úvah v dlouhodobém horizontu.

"Zatímco osvobozování iráckého území od IS je zdánlivě vojensky úspěšné, maskuje některé dlouhodobé problémy v Iráku, které je třeba řešit, aby se v budoucnu zamezilo opětovnému vzniku IS či podobných skupin z důvodu přetrvávajícího rozhořčení," deklaruje expertka. Doplňuje, že část těchto problémů zahrnuje otázku, kdo bude spravovat od IS osvobozená území, především pak ve světle vnitřních rozporů irácké sunnitské komunity.

Nejde jen o sektářské rozdělení, které otravuje iráckou společenskou a politickou mapu - byť se během války s IS podařilo sjednotit mnoho sekt a náboženských skupin - ale také o vnitřní politické střety v rámci komunit, varuje odbornice. Domnívá se, že jakákoliv strategie proti IS se životaschopnými dopady musí řešit politický rozměr doby po porážce džihádistů.  

Podobná situace panuje podle Khatibové v Sýrii. "Opět, zatím není známo, zda Mattis bude pro vyslání amerických vojsk do Sýrie k osvobozování oblastí od IS, ale otázka, kdo bude po IS ovládat Rakku je klíčová, bez ohledu na americké angažmá," konstatuje expertka s tím, že této role se vojáci USA zajisté neujmou.

Deradikalizace a reintegrace

Kurdské skupiny, které proti IS bojují v severní Sýrii, jsou chápány jako loajální vojenští spojenci Spojených států, uvádí odbornice. Podotýká však, že vezmeme-li v úvahu již zaznamenané střety mezi některými frakcemi kurdských Lidových obranných jednotek a Araby, může být etnické napětí potenciálně reálným problémem, pokud by právě Kurdové měli osvobodit Rakku od IS. "Někteří arabští obyvatelé Rakky údajně tvrdí, že by raději zůstali pod vládou IS, než aby jejich oblast ovládali Kurdové," poukazuje Khatibová.   

Dalším klíčovým problémem jsou zahraniční bojovníci, pokračuje expertka s odkazem na chystanou zprávu Chatham House hodnotící západní politiku vůči Sýrii v posledních šesti letech, která zdůrazňuje důležitost strategie přístupu k otázce tisíců zahraničních džihádistů v řadách IS a dalších skupin, až budou poraženy. To si žádá pečlivou koordinaci více než 80 zemí, z nichž tito bojovníci pocházejí, v oblasti vydávání občanů, stejně jako programů deradikalizace a reintegrace, konstatuje Khatibová.

"Konečně je zde otázka místních bojovníků," pokračuje odbornice. Odkazuje opět na zprávu Chatham House, podle které se ne všichni syrští a iráčtí bojovníci přidali k extremistům z ideologických důvodů, ale mnoho z nich mělo politické či ekonomické motivy. "Řešení těchto motivů je klíčovou nutností ucelené strategie proti IS, což znamená, že taková strategie musí řešit politickou transformaci Sýrie," píše expertka.

V té souvislosti podle Khatibové vyvstává otázka potenciální americké spolupráce s režimem Bašára Asada, který se snaží prezentovat jako bojovník proti extremistům. "Jelikož jeho režim sám usnadnil vytvoření džihádistických skupin v Sýrii, aby zdiskreditoval povstání v roce 2011, lze mu skutečně věřit, že tuto strategii nezopakuje v budoucnu?" uzavírá otázkou odbornice.