Vyřeší to konečně Trump? USA trápí dlouholetý trn v patě

Neřešení Afghánistánu se může USA velmi nevyplatit. Bezpečnostní podmínky se zhoršily a nabuzený Taliban jich využil ku svému prospěchu. Nyní ovládá více území v Afghánistánu, než tomu bylo v roce 2001. Pákistán nadále poskytuje skupině extenzivní síť úkrytů na svém území. IS začíná pronikat do Afghánistánu a vybojoval si stopu ve východních částech země. Mezitím afghánské národní obranné a bezpečnostní síly, které bojují proti povstalcům, trpí postupným oslabováním ve výši 2.4% každý měsíc. Civilní ztráty dosáhly rekordních 3 498 mrtvých a 7 920 zraněných jen v roce 2016, desetinásobné navýšení těchto ztrát je díky IS. Navíc, navracející se afghánští uprchlíci z Pákistánu a Evropy spolu s více než 600 000 vysídlenými lidmi způsobili humanitární krizi. V loňském roce OSN oznámilo, že jedna třetina Afghánců (9,3 milionu) potřebuje okamžitou pomoc.

Začátkem tohoto měsíce, generál John Nicholson, americký velitel v Afghánistánu, řekl Kongresu, že afghánská válka je na „mrtvém bodě." I tak má Trump větší šanci na úspěch než jeho váhavý předchůdce, který se více než na výhru soustředil na to, aby válku neztratil, tvrdí The National Interest. Aby bylo zajištěno vítězství, musí být ale upraven přístup Washingtonu, který doposud nedokázal vzít v úvahu celou šíři afghánské mise. Americká vojska sice dokáží vyhrát nad afghánskými rebely, ale nedokáží jim zasadit konečný úder. Je to hlavně proto, že Tálibánu je dovoleno ustoupit, přeskupit se a vylízat si rány v útočištích uvnitř Pákistánu. Pákistánská duplicita je pravděpodobně největší překážkou k dosažení stability v Afghánistánu.

Nicholson řekl Kongresu, že „je velmi obtížné uspět na bitevním poli, když váš nepřítel požívá výsad vnější podpory a bezpečného útočiště", a vyzval k „celostnímu posouzení." Pro Pákistán je chaos v Afghánistánu mnohem lepší než stabilní existence jím neschváleného režimu v Kábulu. Pákistán používá afghánské bojovníky nejen proto, že slouží jeho zájmům a jsou nahraditelní a levní ve srovnání s nasazením vojenských sil, ale také proto, že může snadno a věrohodně popřít jakékoliv vazby na ně.

Pákistán posílil dvojí přístup Tálibánu v Afghánistánu – na jednu stranu posílit strach působením co největších škod, na druhou stranu systematické podkopávání afghánské vlády dočasným zmocněním se klíčových provinční okresů v celé zemi, přičemž se Tálibán zaměřuje speciálně na okresní guvernéry, policejní náčelníky a provinční vůdce. Vedoucí rada Tálibánu je údajně hostem pákistánských armádních činitelů ve vojenských posádkách v Péšaváru. Učení se od pákistánských armádních složek se projevuje proměnou vojenské taktiky Tálibánu, která namísto obvyklého partyzánského „udeř a uteč“ nabyla více konvečních kontur. Skupina provádí rozsáhlé koordinované útoky a sabotážní činnosti, jako je například umisťování min na hlavních silnicích za účelem zablokování mobility afghánských sil a přerušení jejich zásobování.

Kromě toho, bojovníci Tálibánu údajně mají přístup k modernímu vojenskému vybavení jako jsou brýle pro noční vidění, odstřelovací pušky, sofistikované komunikační zařízení či dronové využívaní pro průzkumné a propagandistické účely. Skupina navíc výrazně zlepšila své zpravodajské schopnosti a spravuje robustní informační sít. Přístup k těmto zdrojům a změny v taktice překračují tradiční schopnosti Tálibánu a naznačují, že ve hře jsou skutečně externí síly – jmenovitě Pákistán, ale i jiné (Rusko a Írán).

Strategie Washingtonu pro Afghánistán by podle The National Interest měla být přizpůsobená lokálním podmínkám, avšak s regionálním rozsahem a vědomá si skutečnosti, že afghánská stabilita je neoddělitelně spjata s pákistánskou spoluprácí. V důsledku toho by si měl Washington ujasnit, zda Pákistán je nedokonalý spojenec či chytrý protivník. V tomto ohledu by se USA měly vyhnout pokušení vyslat více vojáků do Afghánistánu. Bez dostatečného tlaku na Pákistán, aby se vzdal podpory útočišť afghánským bojovníkům, nevyřeší poslání vícera vojáků nic.

The National Interest tvrdí, že Trumpova administrativa by měla přijmout další dvě opatření na podporu nové afghánské strategie. Za prvé, měla by rychle jmenovat a aktivně podporovat jak pověřeného amerického velvyslance, tak speciálního prezidentského vyslance. Tito dva vyslanci by měli být pověřeni tím, aby vytvářeli dohody, dosahovali politických kompromisů a předávali tvrdé zprávy regionálním hráčům. Za druhé, měla by řešit nebezpečnou slabost útočných schopností afghánských bezpečnostních sil. Spojené státy by se měly konkrétně zaměřit na rozšíření kontingentů speciálních jednotek, budování letectva a podporu afghánských zpravodajských jednotek – což je ve výsledku mnohem méně nákladné a efektivnější vynaložení peněz než vyslat vojáky.