Co čeká Turecko po referendu? Vyhlídky jsou hodně temné, varuje expert

Cook připomíná postavu Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele a prvního prezidenta Turecké republiky, která na rozdíl od Osmanské říše následovala moderní linii. Místo autoritativního sultána byla země spravována zákonodárci, kteří reprezentovali svrchovanost lidu. Vznikla například Rada ministrů složená z volených zástupců parlamentu, připomíná expert.

Důležitější než jakákoliv reforma však podle něj byl zákon o základních organizacích, který představoval cestu z dynastické vlády do moderní éry. „A právě tato změna byla v sázce ve víkendovém referendu v Turecku. Hodně pozornosti bylo zaměřeno na to, že to bylo referendum o síle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Přesto šlo ve skutečnosti o mnohem víc,“ varuje Cook.

I když to Turci podle něj zřejmě nechápali, svým „ano“ vyjádřili nesouhlas k modernitě, kterou Atatürk představoval. A i když opozice hlasování zpochybňuje, zdá se prý, že turecká veřejnost dala Erdoganovi a jeho straně AKP „licenci k reorganizaci tureckého státu a k procesu vedoucímu ke zbourání hodnot, na kterých byl postaven“. Předvídatelným výsledkem bude pokračování čistek, které byly zahájeny v červenci minulého roku kvůli neúspěšnému puči, včetně zvýšení počtu zatčených a dodatečná delegitimizace parlamentní opozice vůči Erdoganovi. To vše bude dále destabilizovat tureckou politiku, myslí si Cook.

Turečtí islamisté již dlouho uctívají Osmanskou říši a vyjadřují opovržení k Turecké republice. Když ale vznikla AKP, zavázali se její zakladatelé k prosazování kandidatury Turecka do Evropské unie, a vědomě vytvořili svůj obraz jako muslimské analogie evropských křesťanských demokratů. Dokonce zachovali tradiční islámské představy o roli Turecka na Středním východě a v širším muslimském světě.

AKP a zastánci „ano“ dnes tvrdí, že kritika ústavních změn je nespravedlivá a poukazují na to, že změny neoslabí parlament, prezidenta ani formálně nezávislé soudnictví. Jenže jak píše Cook, pravomoci poskytnuté prezidentovi jsou obrovské - včetně možnosti jmenovat soudce bez přispění parlamentu, vydávat dekrety a rozpustit parlament. Prezident by měl také výhradní právo jmenovat osoby do vyšších funkcí v byrokracii a vykonávat výlučnou kontrolu nad ozbrojenými silami. Změny odstraní potřebu pozice předsedy vlády, která by byla zrušena. „Ukazuje se, že Erdogan by měl mít moc, kterou neměl nikdo z tureckých představitelů od doby sultánů,“ poukazuje analytik.

„Nemělo by být žádným překvapením, že Erdogan vytáhl všechny trumfy ve snaze o ústavních změny. Koneckonců, už dříve v základních směrech změnil organizaci tureckého státu a v tomto procesu skoncoval se systémem brzd a protivah. Teď se snaží legitimizovat tuto změnu ústavních principů. Proč?“ ptá se Cook. A hned dodává, že Erdogan potřebuje právní ochranu, aby mohl naplňoval svůj transformační program. A jediný způsob, jak to může udělat, je stát se něco jako sultánem.

„Erdogan chce bourat republiku, protože on i lid, který zastupuje, trpěli v rukou těch, kteří ji vedli a bránili,“ vysvětluje analytik s odkazem na to, že převážně zbožná a střední třídy Turků nyní může užívat osobní a politické svobody, které jim byly kdysi odepřeny. Atatürk se totiž netajil tím, jak islámem opovrhuje. Veřejně například prohlásil, že: „islám je dobrý nanejvýš pro změkčilé Araby, nikoli však pro Turky, kteří jsou dobyvatelé a muži“

Dává prý dokonalý politický smysl, že Erdogan bude usilovat o transformaci Turecka. „Na konci dne Erdogan jednoduše nahradí jednu formu autoritářství jinou. Zákon o základních organizací a republika, které následovaly byly projevy modernosti. Turecká republika vždy měla chyby, ale vždy měla aspiraci, že by se mohla stát demokracií. Erdoganovo nové Turecko tuto perspektivu uzavírá,“ dodává analytik, který svůj komentář pojmenoval RIP Turecko 1921-2017.