O co jde Islámskému státu? Chce rozpoutat apokalypsu

Když teroristé útočí v Íránu, obvykle se zaměřují na odlehlou provincii na hranicích s Pákistánem, Sístán-Balúčistán. V dubnu zde sunnitská muslimská povstalecká skupina Jaish al-Adl, zabila 10 íránských pohraničníků. V letech 2013 až 2015 skupina zabila nejméně 22 dalších příslušníků pohraniční stráže. Snažila se údajně upozornit na náboženskou diskriminaci vůči íránskému sunnitskému obyvatelstvu, uvedly irácké bezpečnostní zdroje.

V Íránu jinak nedocházelo k významnějším teroristickým útokům a proto byly středeční útoky takovým šokem. Bruce Hoffman, ředitel Center for Security Studies na Georgetown University, tvrdí, že útoky jsou významné z toho důvodu, že IS se cítí být v apokalyptické bitvě se šiíty a tímto naznačuje, že je připraven rozpoutat apokalyptické bitvy. IS podle něj vysílá signál, že i přes zatlačování v Iráku a Sýrii, je silou, která má dosah a odolnost. Proto během svatého měsíce ramadánu uskutečnil tolik významných teroristických útoků, mimo Írán i ty v Británii.

Útok na Írán přišel chvíli po Trumpově návštěvě Saúdské Arábie, během které Trump prohlásil Írán za průvodce regionální nestability. Současné vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem jsou jedny z nejvyhrocenějších za dlouhou dobu, kdy obě země navzájem na sebe slovně útočí a vedou zástupné války prostřednictvím vzdálených sil v Jemenu či Sýrii. Hoffman podotýká, že IS se profiluje jako jediný hodnotný obránce sunnitů a jediná legitimní a účinná síla proti „nevěřícím“ šiítům. Útoky v Teheránu se tak zřejmě snaží dokázat, že tato reprezentace je pravdivá a že on jediný je schopen přejít od slov k činům, na rozdíl od USA, Saúdské Arábie a dalších.

Írán už obvinil Saúdskou Arábii a USA, že stojí za útokem. Paul Pillar, kolega Hoffmana z Center for Security Studies, se domnívá, že útok byl připravován ještě před Trumpovou návštěvou. To však nemění nic na tom, že někteří členové Islámských revolučních gard to považují za spiknutí Saúdů a mohly by podle toho zareagovat v nejhorším možném scénáři nějakým druhem asymetrickému útoku proti Saúdské Arábii. Pillar tvrdí, že zatímco v minulosti USA se snažili kontrovat vzájemné nepřátelství mezi těmito regionálními mocnostmi do určité míry z obavy z ohrožení ekonomického pořádku (obě země mají významné zdroje důležité pro světové hospodářství), Trumpova administrativa zatím tomuto konfliktu dává zelenou.

Prevence terorismu v Íránu

Sunnitské teroristické skupiny v Íránu měly problém s uspořádáním útoku jednoduše kvůli demografii. Sunnitské teroristické skupiny se potýkají s tím, že majorita Iráčanů jsou šiíté a je proto pro teroristy těžké mezi nimi najít někoho, kdo by byl ochoten uskutečnit útok ve své domově a ve jménu sunnitského islámu. 9% sunnitských Iráčanů žije v odlehlých venkovních oblastech. Je pro ně proto těžké provádět útoky v oblastech s početnějším obyvatelstvem kvůli cestě, nákladům a logistice, vysvětluje Los Angeles Times.

Írán má také silnou kontrolu nad domácí bezpečností. Policejní síly, státní milice Basij a pohraniční stráže jsou rozmístěny po celé zemi, včetně citlivého pohraničního regionu, kde žije mnoho sunnitů. Sbory Islámských revolučních gard mají také vlastní protiteroristickou jednotku, která je zodpovědná za shromažďování informací a provádění tajných operací v v zemi a v zahraničí.  

V březnu 2016 hlasoval íránský parlament o zvýšení rozpočtu na boj proti terorismu a kybernetickou bezpečnost.  Nedlouho poté íránští úředníci uvedli, že zabránili tomu, aby se k Islámskému státu připojilo 1 500 Íránců a odhalili a zastavili teroristickou operaci, která plánovala útoky na 50 různých cílů v Teheránu. Írán také vede propagační kampaň zaměřenou na odrazování sunnitů od radikalizace.

Web Intercept připomíná jednu zvláštní taktiku, kterou Írán používal k zabránění teroristických útoků na svém území. Po invazi USA do Afghánistánu v roce 2001 mnoho vysoce postavených členů Al-Káidy a jejich rodin uprchlo do Íránu, kde strávili roky v domácím vězením pod dohledem Islámských revolučních gard. Během této doby byla mezi teroristickou skupinou a jejich iráckými vězniteli uzavřena tichá dohoda, že Al-Káida se zdrží útoků v Íránu výměnou za nepřetržitý azyl pro své vůdce. Postupně někteří vůdcové byli i propuštěni, většinou cestovali do Iráku a Sýrii. Někteří skočili v amerických vězení. Írán ale nakonec od této idey opustil, protože ji našel ne tolik užitečnou a prakticky nevýhodnou.