Arabové příliš dlouho přivírali oči před terorismem?

Konec diplomatické zdvořilosti

Rubin polemizuje s americkým vojenským historikem a komentátorem Maxem Bootem, který ve své nedávné analýze blokády Kataru kritizoval údajně neohrabaný přístup amerického prezidenta Donalda Trumpa k celé záležitosti. Trump podle Boota nesleduje žádnou pečlivě promyšlenou strategii, která by se opírala o přístup celé vlády, a měl spíše v zákulisí zatlačit na Katar, aby změnil své manýry, namísto řečí o "věčném přátelství" s katarským emírem a následném obratu prezentovaného prostřednictvím Twitteru.

"To může být pravda, ale fakt, že prezident to odpálil na Twitteru, je menším problémem než skutečnost, že američtí představitelé se příliš jednoduše uchylují k diplomatické zdvořilosti a předstírání věčného přátelství," oponuje Rubin. Dodává, že Katar jednoduše podporuje destabilizující, radikální hnutí v blízkovýchodním regionu.

Egypt si tak stěžuje na katarské peníze podporující ty nejradikálnější islamistické frakce v Libyi, nehledě na Muslimské bratrstvo v Egyptě samotném, pokračuje odborník. Poukazuje, že rovněž v Sýrii se Katar chová jako banka Islámského státu, v čemž ho doplňuje Turecko, které džihádistům zase poskytuje logistickou podporu.

Katar také podporuje palestinský Hamas, poskytuje mu diplomatické krytí a přísun prostředků, které tato odnož Muslimského bratrstva velmi efektivně využívá, uvádí Rubin. Deklaruje, že vyjednávání s Katarem jeho akcím dodávalo legitimitu, zatímco nyní má země na výběr jen dvě možnosti: financovat islamisty, či zastavit tatové jednání.

Pozdě, ale přece

"Jistě, Katar dostává velký finanční úder," přiznává analytik. Připomíná, že Qatar Airlines se během jediného týdne přesunuly z pozice jedná z nejoblíbenějších mezinárodních leteckých společností k hrozbě bankrotu, pochybnosti panují polem mistrovství světa ve fotbale, které má v zemi proběhnout v roce 2022, a katarské akcie ve velkém padají. To je podle Rubina dobře, protože ten, kdo podporuje terorismus, by měl nést riziko.

Co se týká Spojených států, mnoho jejich představitelů se obává o další americkou vojenskou přítomnost na základně al-Udajd, avšak Pentagon by si dle svého někdejšího zaměstnance neměl plést stromy s lesem. "Nejméně po dekádu Katar interpretoval americkou přítomnost jako pojistku, která umožňuje jeho vedení vyhýbat se odpovědnosti za největší excesy," píše Rubin. Dodává, že ačkoliv američtí činitelé chtějí v Kataru udržet vojenské jednotky, otázka al-Udajdu by neměla převýšit širší cíl porážky extremismu. 

Je důležité, že země jako Egypt, Bahrajn, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty dělají pouze to, co vyžadovalo několik posledních amerických vlád, tedy potlačují extremismus, konstatuje expert. Vysvětluje, že postup vůči Kataru není izolovaný a některé z uvedených zemí také zařadily Hizballáh na seznam teroristických organizací, což žádali američtí diplomaté demokratických i republikánských administrativ.

"Po desetiletí američtí představitelé správně kritizovali arabskou diplomacii jako neefektivní a mnohem jistější v řečech než v činech," pokračuje analytik s tím, že tento trend nyní končí. Umírněné arabské státy podle něj dlouho přivíraly oči před terorem, ale uvědomily si, že region zaplatil velkou cenu v podobě radikalizace a úpadku.

Jde o hodně opožděné gesto, ale místo toho, aby USA omezovaly jeho razanci, měly by protikatarské akce podpořit, oslavovat ty, kdo za nimi stojí a usadit země jako Turecko, Pákistán a Írán spěchající Kataru na pomoc, uzavírá Rubin.