Katarská krize: Schyluje se na Blízkém východě k další invazi?

Spor se táhne už druhý týden, ani jedna ze stran zatím nehodlá ustoupit a zároveň se uchází o podporu ze zahraničí – především z USA, ale také Íránu, Turecka, Ruska nebo Pákistánu. Hodně bude záležet na tom, kam se nakonec přikloní USA, které musí vyhodnotit dlouholeté obavy o benevolentní přístup Kataru k islamistickým skupinám a americké geopolitické zájmy. Prezident Donald Trump na twitteru vyjadřoval názor velmi odlišný od jeho administrativy.

Zde jsou čtyři scénáře toho, co se podle Bloombergu může dít dál - od relativně bezbolestné dohody až po Saúdy vedenou invazi do Kataru.

Rychlá dohoda

Rychlé uzavření dohody by dnes bylo zřejmě obtížnější, než tomu bylo při předchozím pokusu v roce 2014, kdy proti Kataru stála Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Takzvané dohody Riyadh bylo dosaženo měsíc po přerušení diplomatických vztahů, ale nikdy nebyla zveřejněna. Mluvilo se však o tom, že se Katar zavázal ostatním státům Rady pro spolupráci v Perském zálivu, že ukončí podporu Muslimského bratrstva a jeho odnoží. Právě to se ale podle zemí dnes bojkotujících Katar nestalo. A přesvědčit je, že teď to bude jiné, jednoduché rozhodně nebude.

Katar se přeorientuje na Turecko a Írán

Bez rychlého řešení by izolace Kataru mohla vést k naprosto opačné regionální reorganizaci, než je ta, o kterou se Saúdská Arábie snaží. Katar by mohl být dotlačen k větší závislost na Íránu a Turecku. To je pravděpodobnější výsledek než tomu bylo v roce 2014 - z části proto, že Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty mají na starosti mladší, více agresivní představitelé, kteří jsou méně ochotni ke kompromisu, vysvětluje Andreas Krieg, odborný asistent na katedře obranných studií na Kings College v Londýně. A když je pozice Washingtonu stále nejistá, katarská královská rodina nevidí žádnou potřebu kapitulovat, řekl.

Místo toho, aby se tak Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu znovu sjednotila, se může skupina úplně roztrhnout. Turecko se připojilo k zemím, které vyzvaly k ukončení krize a do Kataru vyslaly zásilky potravin, o dodávce potravun mluví také Írán. "Zatím jsme poslali do Kataru pět nákladních letadel s potravinami, které podléhají rychlé zkáze, jako je ovoce a zelenina. V každém z nich bylo asi 90 tun nákladu," uvedl mluvčí íránských aerolinek Iran Air. Dodal, že v dodávkách se bude pokračovat, dokud bude poptávka. Neupřesnil ale, zda šlo o humanitární pomoc, anebo o obchod.

Palácový převrat

Ministr zahraničních věcí Spojených arabských emirátů Anwar Gargash minulý týden vyzval k tomu, aby vůdci v Kataru zachovali „chladné hlavy“ a dodal, že jeho země neusiluje o změnu režimu. Saúdská Arábie a SAE věří, že otec emíra Tamíma bin Hamád al Sáního - Hamad bin Khalifa Al Thani - má stále nepatřičný vliv na tvorbu politiky. Pokud jde puč, nebylo by to v Kataru poprvé. Právě Hamad se v roce 1995 dostal k moci svržením vlastního otce. A ten se k moci dostal díky puči v roce 1972. Sám Hamad také čelil neúspěšnému pokusu o puč v roce 1996. U soudu tehdy zaznělo, že pokus zosnoval Bahrajn se souhlasem Saúdské Arábie.

„Katar je pod tlakem, protože se Saudové i SAE domnívají, že otec stále tahá za nitky,“ vysvětluje Kristian Coates Ulrichsenová, odbornice na Střední východ. Dnes by však organizace puče tak jednoduchá nebyla, Katar má malou armádu, která je velmi loajální k monarchii, vysvětluje. Jediný puč by tak podle ní byl možný při „invazi a řádné válce“.

Invaze

Tato varianta se podle Bloombergu díky několika faktorům jeví jako nepravděpodobná. Třeba i proto, že USA mají v zemi leteckou základnu a velitelské centrum, odkud je vedena válka proti Islámskému státu. Velvyslanec SAE ve Washingtonu už Američanům navrhl, aby ze základny odešli, aby bylo snazší vyvíjet tlak na Katar.

Nicméně existují způsoby, jak by napětí mohlo vyústit až k bodu, kdy se vojenská akce stane reálnou možností. Zrychlené schválení zákona o nasazení asi 3,000 tureckých vojáků do Kataru a Írán obviňující Saúdskou Arábii za nedávný teroristický útok ze strany Islámského státu – to jsou jen některé momenty, které napětí zvyšují. Katar zatím na bojkot příliš nereagoval – ale pokud by se chtěl „pomstít“, má ve svém arzenálu silnou zbraň. Jediný plynovod spojující katarská pobřežní pole plná zemního plynu a jeho sousedy dodává do SAE a Ománu miliony krychlových metrů plynu denně. Toto palivo je využíváno k výrobě elektrické energie, která poskytuje světlo a na kterou v letním žáru fungují klimatizace. A Katar by snadno tento plyn mohl omezit.

V případě, že se aliance uchýlí k síle, nemohl by Katar příliš dlouho odolat. Jeho armáda je nepatrná vedle armád jeho sousedů a americké centrální velení by svého hostitele zcela jistě nebránilo. „Zdejší lidé si myslí, že se nic nestane, ale to bude mnohem těžší než minule,“ řekl Luciano Zaccara z Katar University. „Tento druh panovníků se obává, že v případě, že si lidé budou myslet, že něco vzdali, ztratí veškerou svou legitimitu, a to nejen jako regionálního lídra, ale v celé zemi,“ dodává s tím, že i proto se Katar prostě vzdát nechce.