Rusko válčí dva roky v Sýrii. Zkušený ruský diplomat analyzoval situaci

Ruský způsob stabilizace Blízkého východu

Pár dní předtím, než nálety začaly, Putin přednesl v OSN projev volající po vytvoření jednotné fronty proti mezinárodnímu terorismu, kterou označil za moderní ekvivalent protihitlerovské koalice, uvádí Frolov. Dodává, že o dva roky později se ale ruská naděje na dosažení ústupků na Ukrajině výměnou za tažení proti IS téměř rozplynula a Putinovo strategické spojenectví s USA se neuskutečnilo.

„Rusko nicméně splnilo dva méně ambiciózní cíle,“ pokračuje expert. Za první označuje záchranu syrského režimu Bašára Asada, dlouhodobého spojence Moskvy, před nevyhnutelnou porážkou ze strany sunnitských povstalců. Rusko využilo svých vztahů s Íránem, dalším Asadovým spojencem, který přimělo k nasazení ši’ítských milic z Libanonu, Iráku, Afghánistánu a Pákistánu do bojů se syrskými rebely, poukazuje bývalý diplomat. To podle něj Moskvě umožnilo vyslat do Sýrie jen malé pozemní jednotky – dělostřelectvo a speciální síly.

Rusko pomohlo Asadovi přeměnit občanskou válku a lidové povstání proti jeho režimu v boj s džihádisty, jelikož ruské nálety v posledních dvou letech mířily hlavně na umírněné syrské povstalecké skupiny a IS věnovaly malou pozornost, vysvětluje odborník. Dodává, že to z konfliktu učinilo černobílou záležitost – volbu mezi Asadem a džihádisty – a umožnilo Moskvě prezentovat její intervenci jako podporu syrské suverenitě a boj s anarchií a terorismem, přičemž Kreml dal jasně najevo, že cestu ke stabilizaci Blízkého východu spatřuje v pomoci spřáteleným autokratům při násilném potlačování lidových povstání.

Na domácí půdě Kreml prodává své syrské dobrodružství jako cestu k porážce teroristů předtím, než se dostanou na ruské území, podotýká Frolov. Připomíná, že Rusko ostatně musí zabránit svým občanům, kteří se přidali k IS, v návratu domů a šíření teroru.

„Moskva také dokáže využívat Sýrii jako laboratoř pro své nejnovější zbraně,“ pokračuje někdejší diplomat. Konstatuje, že nasazením přesných raket s plochou dráhou letu se Rusko zařadilo do exkluzivního zbrojního klubu po bok Spojených států a ukázka vojenské statečnosti při nízkém počtu obětí – v Sýrii zahynulo okolo 40 ruských vojáků – dokázala získat podporu Rusů pro intervenci.

Sázky zůstávají vysoké

Za zřejmě nejdůležitější dopad ruské intervence označuje Frolov potvrzení pozice země coby světové supervelmoci, která dokáže uplatňovat svou sílu daleko za hranicemi. Moskva se mohla cítit uražena bývalým americkým prezidentem Obamou, který Rusko označil za pouhou regionální mocnost, ale zapůsobila na arabské politiky, když jednoznačně podpořila Asada za situace, kdy byly zpochybněny americké závazky vůči bezpečnosti a stabilitě spojenců na Blízkém východě, vysvětluje expert. Doplňuje, že podporou Asada si Moskva vytvořila kanály do Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Kataru, byť tyto země podporují syrské rebely.

Rusko dokázalo přesvědčit státy Perského zálivu, aby utlumily svou podporu protiasadovské opozici, když prezentovalo svou pomoc syrskému režimu jako začátek jeho nevyhnutelného vítězství, deklaruje odborník. Soudí, že ruské spojenectví s Jordánskem a Egyptem se ukázalo jako užitečné při navazování přímých kontaktů s ozbrojenými opozičními skupinami a sjednávání dohody o utlumení konfliktu a ačkoliv bojuje po boku ši’ítského Íránu, Moskva se nenechala zatáhnout do sektářské zástupné války s arabskými sunnitskými státy.

„Nejvíce šokujícím ruským diplomatickým zvratem byla transformace tureckého přístupu k válce, a to ze skrytého nepřítele v důležitého partnera při zajišťování rozhodujícího vítězství v Aleppu,“ domnívá se ex-diplomat. Dodává, že skrze jednání v Astaně se Rusku a Turecku podařilo omezit vojenské aktivity umírněných povstalců. Ruskému vítězství v Sýrii nicméně napomohlo rozhodnutí Washingtonu nezasáhnout přímo do konfliktu a raději se zaměřit na vojenské operace s cílem porazit IS na východě Sýrie, zdůrazňuje Frolov.

Po zklidnění situace v západní Sýrii se Asadovy síly a ruské letectvo přesunují k porážce IS, což je dostává do blízkosti Amerikou podporovaných Syrský demokratických sil (SDF), které ze severovýchodu vedou ofenzivu vůči Rakkce a snaží se ji osvobodit od IS, uvádí odborník. Obává se, že to přináší možnost americko-ruského střetu v Sýrii, který by měl nepředvídatelné následky, ale zároveň jde o signál blížícího se konce syrského konfliktu, přičemž Moskva i Washington budou muset učinit další kroky.

Washington se podle Frolova musí rozhodnout, zda bude v Sýrii pokračovat v protipovstaleckých operacích s cílem zamezit obnovení IS a zda chce zabránit Íránu vytvořit „ši’ítskou pozemní brigádu“ sahající od iráckých hranic až po Středomoří. „To ale zahrnuje podporu SDF, pomoc při jejich kontrole nezanedbatelných území na severovýchodě od řeky Eufrat a zamezení režimním silám a Rusku v postupu na východ,“ soudí někdejší diplomat.

Moskva se zase musí rozhodnout, zda chce být zatažena do Asadovy a íránské strategie dosažení celkového vojenského vítězství v Sýrii a zabránění opozici v dosažení jakékoliv autonomní samosprávy, deklaruje odborník. Varuje, že v takovém případě může být Rusko zataženo do nepříjemné zástupné války s USA. Dva roky poté, co Rusko zasáhlo v Sýrii, se tamní konflikt může sice zklidňovat, ale sázky pro Moskvu a Washington zůstávají vysoké, uzavírá Frolov.