Komentář: Jak vypadá svět po bombardování Sýrie? Nic se nezlepšilo, naopak

Moralizující Západ s větší než malou dávkou pokrytectví

Impulsem k operaci proti Sýrii byl útok plynem v městě Dúma. I přesto, že nikdo nevěděl, co se vlastně stalo, západní politici se již krátce po útoku shodli na tom, že viník je jediný a tím je Bašár Asad.  Aktivita západu je o to překvapující, že v Sýrii od počátku konfliktu došlo k 34 použitím bojových plynů, přičemž jen 20 bylo OSN dáno za vinu Asadově armádě.  Prezident Donald Trump ve svých poněkud zmatených tweetech napřed sliboval tvrdou odplatu, čímž zděsil celý svět. Poté začal kličkovat a snažil se získat na svoji stranu spojence. Verbální podporu mu vyjádřili všichni spojenci z NATO, ale do operace se nakonec společně s USA rozhodli jít pouze dva: Velká Británie a Francie.

Obě země pak měly své důvody se připojit. Francouzského prezidenta Macrona nepochybně potěšilo, že osobní žádost amerického prezidenta tentokrát místo do Londýna mířila pouze do Paříže. Francie, se kvůli britskému odchodu z EU stala pro USA prvním spojencem v Evropě. Samozřejmě hrálo svoji roli i tradiční soupeření s Velkou Británii. Naopak Velká Británie, po opuštění mnoha mocenských pozic především v rámci Brexitu, chtěla světu dokázat, že je stále světovou velmocí a že je schopna globální politiky.

Co údery tedy vlastně spojenci zamýšleli? Jen velmi těžko, s přihlédnutím k dnes již známým výsledkům, lze celou tuto operaci označit za nějaké spravedlivé potrestání režimu, co použil chemické zbraně. Jak už bylo řečeno výše, před tím je s daleko strašlivějšími důsledky měl Asad použít dvacetkrát! Navíc v Dúmě neproběhlo ani žádné vyšetřování, které by spojencům nepochybně dalo do rukou velmi silný motiv. Nejpravděpodobnější je, že po počáteční silné reakci už západní politici, a to především prezident Trump, už nemohli dát světu najevo, že se mýlili, a že ze „spravedlivého potrestání“ nakonec sejde. Naprosto by se tím zesměšnili a ztratili by tím tvář. Raději proto spustili operaci, která byla naprosto bezkoncepční. Zároveň se dá považovat toto bombardování za hlasité zabouchnutá dveří v Sýrii. I přes silná slova, kterým se politici i vojáci holedbají nad úspěšností operace, lze mezi řádky číst, že už ji opakovat, pokud se tedy nestane něco mimořádného, nebudou: Asad vyhrál. Na tom už nic nezmění.         

Rusko, Írán, Sýrie – vítězové s otazníky

Stejně silná jako reakce USA na útok v Dúmě, byla i reakce Ruska na případný úder proti jeho vojskům a spojencům v Sýrii. Pokud by je spojenci zasáhli, Rusko vyhrožovalo, že odpoví proti útočícím lodím nebo dokonce globálním úderem. Naštěstí se tak nestalo. Jak bylo v posledních dnech oznámeno, mezi Kremlem a Bílým domem naplno fungoval takzvaný červený telefon. Přes něj se evidentně Rusům podařilo vyjednat omezenou podobu úderů. Celkem 105 střel bylo vypáleno na pouhé tři cíle, které měly mít souvislost s chemickým výzkumem Bašara Asada. O cílech bylo Rusko 48 hodin před útokem informováno a Syřané z objektů evakuovali veškerý personál a nejdůležitější zařízení.

Lze samozřejmě pochybovat, zda se skutečně v objektech bojové plyny někdy nacházely. Pokud ano, a ve větším množství, tak by se právě teď nad Blízkým východem vznášel jedovatý mrak. Po takovém diplomatickém úspěchu by mohli samozřejmě Rusové slavit. Jejich silná slova je však především doma dostaly do potíží. Část příznivců Vladmira Putina byla připravena, že Rusko odpoví Američanům silou. To se však nestalo a Putin je pro ně slaboch. Je tu možnost, že toto „projevení slabosti“ podkopá Putinovu autoritu, a radkálové začnou volat po muži silné ruky. Vedle toho nyní Rusko převzalo za Sýrii plnou zodpovědnost. Jakýkoliv exces Asada půjde i na vrub Ruska. Jediný, kdo si může mnout ruce, je Asad. Spojenecká operace jej nic nestála a už nyní je faktickým vítězem konfliktu. To, jaká bude cena, kterou bude po něm muset zaplatit svým ruským a íránským spojencům, je již otázka jiná. 

Svět – skutečně poražený

Co pro zbytek světa znamená operace v Sýrii? Faktický rozpad řádu utvořeného po roce 1945.  Západní mocnosti, které tak často v posledních letech volali po dodržování mezinárodního práva a vyšetřování všech možných zločinů proti lidskosti se útokem od všech těchto hodnot a postojů odvrátily. Vždyť i v roce 2003 se před útokem na Irák hledala v rezolucích OSN, právní klička, která by útok legalizovala. Dnes slyšíme pouze slova, o tom, že útok proti Sýrii byl správný a oprávněný, a že musíme dát najevo, že podobné chování Západ nebude tolerovat. Rada bezpečnosti je zkostnatělá a brání vykonání spravedlnosti.

Teprve po jeho provedení USA, Francie a Británie předložili v OSN návrh na jeho vyšetření. To opět svět vrátilo minimálně o století zpět do takzvaného „valčíku mocností“.  Útok otevřel Pandořinu skříňku. I jiné národy a země si nyní budou usurpovat právo na to zasáhnout v jiných zemích bez mandátu OSN, a „potrestat“ údajné „viníky“ skutků, na které nebudou mít žádné důkazy. Pokud se někdo odváží zaprotestovat, odpovědí mu bude upozornění na syrský precedens. A pokud to bude Západ, bude tato kritika vůči „vykonavatelům spravedlnosti“ ke všemu znít značně alibisticky a pokrytecky.