Izrael zatím nepošle buldozery na beduínskou vesnici, bude se vyjednávat

Netanjahuova kancelář oznámila, že demolice byla odložena, aby bylo více času na rozhovory, které by vedly k domluvě o evakuaci. Sdělení přišlo po schůzi Netanjahuova bezpečnostního kabinetu.

Beduíni původně dostali lhůtu k vyklizení vesnice do 1. října. Od té doby obyvatelé obce podporovaní zahraničními aktivisty, kteří se na místě shromáždili, čekají na příjezd buldozerů.

Izrael tvrdí, že vesnice vznikla nelegálně a na nebezpečném místě u rušné dálnice. Beduíni dostali nabídku přesídlit o zhruba 12 kilometrů dál, do místa, které leží vedle skládky odpadu. Výhodou nové lokality nicméně je, že je tam voda a elektřina.

Již v sobotu agentura Reuters napsala, že představitel Netanjahuova kabinetu pod podmínkou anonymity prohlásil, že vláda nyní zvažuje alternativní plán přemístění vesnice.

Žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudaová 17. října v prohlášení uvedla, že vyhnání obyvatel z Chán al-Ahmaru a likvidace vesnice by mohly představovat válečný zločin.

OSN, EU a organizace pro lidská práva vyzvaly Izrael, aby vesnici neničil. Poukázaly přitom na dopady takového činu na místní komunitu a na mírové snahy na Blízkém východě.

Podle Palestinců je izraelský plán na likvidaci vesnice součástí snahy Izraele vytvořit oblouk židovských osad, které by odřízly východní Jeruzalém, který Palestinci žádají za hlavní město pro svůj budoucí stát, od Západního břehu Jordánu.

Většina světa židovské osady, jež Izrael buduje na Západním břehu a v nichž žije na 400.000 lidí, považuje za nelegální a za překážku uzavření mírové dohody s Palestinci. Osady územně tříští oblast, kde chtějí mít Palestinci budoucí stát. Izrael argumentuje tím, že osidluje území, k němuž jeho národ vážou biblické, historické a politické vazby.

V Izraeli, většinou v Jižní oblasti (v Negevské poušti a na jejích okrajích), žije kolem 200.000 beduínů, tedy příslušníků nomádských arabských kmenů. Vyznávají islám a více než polovina z nich obývá oficiálně neuznané osady bez veřejných služeb; většina zbývajících rovněž žije v podmínkách mimořádné chudoby.