Čeká Ameriku další vojenská katastrofa? Důstojník U.S. Army promluvil

Válka skončila, Asad zvítězil

Syrská občanská válka, v níž zahynulo na 400 tisíc lidí, podle analytika skončila a zvítězil v ní spojenec Ruska, prezident Bašár Asad.

"Je pravda, že převážně sunnitská arabská opozice proti Asadovi - prakticky neodlišitelná od širokého spektra sunnitských islamistických teroristických skupin - přežívá v enklávě syrského Idlibu, ale její dny jsou sečteny," píše MacGregor. Míní, že s ohledem na dohodu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoğanem nakonec sunnitští džihádisté opustí demilitarizovanou zónu pod dohledem sil obou zemí.

Mezitím americká jednotky, společně s těmi ruskými, íránskými a Asadovými a Íránem podporovanými ši'ítskými arabskými milicemi, prakticky vymazaly z mapy území kontrolované Islámským státem (IS), připomíná konzultant. Dodává, že odchod amerických vojsk ze Sýrie je tedy nasnadě.

Zvláštní zmocněnec pro Sýrii amerického prezidenta Donalda Trumpa Jim Jeffrey ovšem přehodnocuje cíle americké vojenské mise na severovýchodě Sýrie, poukazuje bývalý důstojník. Vysvětluje, že vojenská přítomnost Spojených států má nyní zajistit "trvalost" porážky IS a aktivněji zadržovat íránské aktivity v Iráku, Sýrii a Jemenu, a proto podle Jeffreyho USA se stažením svých vojáků nespěchají.

MacGregor pokládá otázku, zda je toto nová forma diplomatické mise a zda se Trumpova zahraniční politika nezačala řídit radami dříve zatracovaných neokonzervatovců jako Robert Kagan a Eliot Abrams.

"Je to složité," odpovídá se analytik. Poukazuje, že v severovýchodní Sýrii nadále usilují protizápadní marxističtí Kurdové o nezávislost, což Turecko považuje za existenční hrozbu. Jelikož Spojenými státy vybavené kurdské milice tvoří páteř americké pozemní koalice proti IS, Washington v oblasti ponechává zvláštní jednotky v počtu zhruba 2 tisíce vojáků, kteří stojí v cestě případné turecké ofenzivě, vysvětluje konsultant.

Vývoj v Sýrii vnímá citlivě také Izrael, konstatuje vysloužilý důstojník. Připomíná, že do incidentu, při němž zahynulo 15 ruských vojáků a za dle Ruska mohly izraelské letouny,  umožnila Moskva Izraeli zaútočit na více než 200 íránských vojenských cílů v Sýrii. Nyní Izrael chce, aby američtí vojáci zůstali v Sýrii jako nárazník, bránili přesunu osob a zbraní z Íránu pro libanonské radikální hnutí Hizballáh a chránili potenciálního izraelského spojence, Kurdy, před tureckým útokem, míní MacGregor.

Nepřítel mého nepřítele je mým spojencem

Syrská občanská válka je u konce a princip "nepřítel mého nepřítele je mým spojencem" uplatňují všichni aktéři v regionu, deklaruje analytik. Míní, že mezi sunnity a Kurdy nejsou umírněné frakce, Turecko je spojencem pouze na papíře a strategičtí partneři Washingtonu - Izrael a Saúdská Arábie - mají zájmy, které nemusí být v souladu s Trumpem deklarovaným cílem stabilizace regionu.

"Spojené státy nemají v Sýrii strategické zájmy, které by ospravedlnily válku s Ruskem, Íránem či Tureckem," pokračuje MacGregor. Poukazuje, že taková válka by zničila prosperitu, o kterou Trump usiluje, a proto dává smysl americké vojáky stáhnout, jelikož krok by navíc odstranil křehký strategický důvod pro rusko-tureckou spolupráci v Sýrii a zásadně oslabil společné zájmy, které pojí Írán s Ruskem.  

Moskva nepojímá na své zájmy v Sýrii odděleně od bezpečnosti Izraele či islamistické hrozby pro Rusko a Putin nikdy neztratil ze zřetele Erdoğanovu tichou podporu islamistickým spojencům, stejně jako ví, že Izrael nepřátelstvím vůči Rusku nic nezíská, uvádí konzultant. Přepokládá, že s ohledem na tuto situaci by zmíněný profesor Howard poradil Trumpovi stáhnout se ze Sýrie, jelikož by se podobně jako většina Američanů domníval, že další vývoj v zemi je, resp. může být závažnou hrozbou pro USA.

Americký Kongres to však vidí jinak, politici z obou stran potřebují peníze na své volební kampaně, a tak "liberálně intervencionistická-neokonzervativní" zahraničněpolitická mašinerie funguje napříč politickým spektrem, tvrdí MacGregor. Tato mašinerie podle něj sice má peníze, ale vede prohranou bitvu.

"Američané nemají o válku zájem, V roce 1975 to bylo 'Ne dalším Vietnamům', dnes to je 'Ne dalším Irákům, Libyím, Nigerům, Somálskům, Afghánistánům' či jakýmkoliv sebezničujícím intervencím v dysfunkčních společnostech a zhroucených státech," deklaruje analytik. Připomíná, že se plánují škrty v americkém vojenském rozpočtu, v sázce jsou sociální a zdravotnické programy, a tak si Spojené státy nemohou dovolit neuvážené nasazení vojenské síly a z ní plynoucí další katastrofu.

Američtí politici a jejich závislost na příspěvcích na kampaně sice prodlužují odumírání role americké vojenské síly coby světového nárazníku, ale její konec je nevyhnutelný, uzavírá MacGregor.