USA nemají jinou možnost, musejí zaútočit. Profesor rozebral íránskou krizi

Povzbuzený Írán

Rusko vyslalo na Ukrajinu vojáky bez insignií a označilo je za dobrovolníky či ruskojazyčné Ukrajince, zatímco Čína ke Spratlyovým ostrovům posílá rybářské a meteorologické lodě, nikoliv své vojenské námořnictvo, připomíná odborník. Dodává, že Írán nejprve odmítl podíl na útoku na tankery v Ománském zálivu a následně tvrdil, že americký dron, který sestřelil, operoval v jeho vzdušném prostoru.

"Teherán je povzbuzen nejen kvůli tomu, že (americký) prezident Donald Trump odvolal v posledním momentě útok, ale protože již předtím oslaboval způsoby testování íránské odhodlanosti," píše Etzioni. Tvrdí, že Trump zašel tak daleko, že dále prohlubuje škody, které předtím napáchal.

Americká armáda chtěla nedávno otestovat strategii, kterou profesor prosazuje od chvíle, kdy sám Írán navštívil. Ta je založena na předpokladu, že pouze vojenská síla dostane Teherán k jednacímu stolu a přiměje ho bavit se nejen o jeho jaderných ambicích, ale také o jeho raketovém programu a zasahování do záležitostí ostatních zemí, vysvětluje akademik.  Soudí tak na základě dvou postřehů.

Předně, po celém Íránu se nacházejí památníky milionu mladých mužů zabitých během osmileté války s Irákem, kterou Írán prohrál, poukazuje politolog. Na základě rozhovorů s Íránci z různých sociálních skupin zjistil, že tato válka se zaryla do jejich kolektivní paměti, podobně jako 11. září 2001 do paměti Američanů, a válka se nyní Íráncům hnusí.

Zadruhé se projevuje způsob, jak snadno porazily Spojené státy v roce 2003 Saddáma Husajna, přičemž z Washingtonu tehdy zněly hlasy, že Írán je další na řadě, protože spolu s Irákem a Severní Koreou tvoří tzv. osu zla, konstatuje profesor. Podotýká, že pouhá hrozba silou vedla Írán k vyslání naléhavé zprávy, že je připraven s USA vyjednávat o čemkoliv.

Bushova administrativa toto sice odmítla, protože usilovala o svržení íránského režimu, ale Teherán přesto zastavil vývoj své jaderné zbraně, a to až do roku 2005, kdy se ukázalo, že Spojené státy mají v Iráku velké problémy, připomíná Etzioni. Připouští, že mnoho Íránců sice věří, že Američané nemají chuť na další válku na Blízkém východě , ale soudí, že jde o chybný předpoklad založený na představě, že USA selhaly v Iráku a Afghánistánu podobně jako ve Vietnamu.

"Spojené státy ve skutečnosti války v Iráku a Afghánistánu snadno vyhrály, během pár týdnů, se spíše malými ztrátami," pokračuje politolog. Vysvětluje, že se jim nedařila a nadále nedaří pouze obnova těchto států a jejich přeměna ve stabilní demokracie a spojence Západu.

Není důvod opakovat chyby

Úder na Írán však nemusí opakovat tuto chybu a neexistuje důvod, aby USA vyslaly do této země vojáky nebo se ji snažily transformovat, tvrdí expert. Soudí, že i hrozba použitím síly a případně omezený letecký útok by mohly stačit k tomu, aby Írán "dostal rozum" a existovala snaha toto otestovat, dokud Trump nezakročil.

Washington 5. května oznámil, že na Blízký východ posílá bojovou skupinu letadlové lodi Abraham Lincoln a letku bombardérů, a o devět dní později se Pentagon nechal slyšet, že do oblasti může zamířit na 120 tisíc amerických vojáků, připomíná Etzioni. Kritizuje, že dříve, než mohl být efekt těchto silových opatření vyhodnocen, Trump vše zničil svým opakovaným prohlášením, že nechce válku s Íránem, a fantaskní představou, že konflikt urovná u jednacího stolu s Ajatolláhem Chámeneím.    

Teherán tak s velkou úlevou prohlásil, že Trump není zajedno se svými poradci, kteří se jej údajně snaží zatáhnout do války, poukazuje profesor. Dodává, že ve hře byl ještě jeden faktor, který měl klíčový význam pro otestování teze, že Írán nechce válku - prohlášení, že Washington neusiluje o změnu režimu v Teheránu, ale o pouhou změnu jeho chování.

"Většinou nelze očekávat jednání s vládou, pokud jedna z podmínek pro taková jednání zní, že (tato vláda) se vzdá moci," podotýká Etzioni. Deklaruje, že íránští vůdci se moci nevzdají už jen důvodu, protože věří, že je bůh pověřil vytvořením islámské republiky.

Výsledkem je, že hrozby Trumpovy administrativy nebudou mít v budoucnu žádnou váhu, a tak nezbude jiná možnost než užití síly, aby došlo k otestování íránského odhodlání a obnově americké důvěryhodnosti, tvrdí odborník. Doufá ovšem, že půjde o velmi omezenou akci.