Asad složil přísahu a stal se opět prezidentem. Hned pohrozil Západu

Slavnostní ceremonie se konala v prezidentském paláci v Damašku. Na záběrech syrské státní televize bylo vidět, jak Bašár Asad pokládá ruku na islámskou svatou knihu Korán a slibuje, že bude ctít ústavu své země. Ceremoniálu přihlíželo množství hostů z řad členů syrského parlamentu i muslimských a křesťanských duchovních.

"Brzy uvidíme, jak arabské, regionální a západní země, které podporovaly terorismus, zaplatí vysokou cenu," prohlásil ve svém projevu Asad. "Budeme bojovat s terorismem, dokud neobnovíme bezpečnost po celé Sýrii," dodal. Zároveň zopakoval, že nabízí "národní usmíření" pro ty, kdo dobrovolně složí zbraně.

Prezidentské volby se uskutečnily 3. června a Asad v nich získal údajně 88,7 procenta hlasů.

Současná politická krize v Sýrii je výsledkem dlouholetého vývoje, jehož kořeny můžeme nalézt již ve vládě bývalého prezidenta Háfize al-Asada, otce a předchůdce současného prezidenta Bašára al-Asada. V průběhu vlády Háfize al-Asada byl vytvořen vysoce rigidní, populistický a klientelistický systém. Všechny významné pozice se koncentrovaly do rukou představitelů strany Baas. Ta se ujala vlády po převratu v roce 1963.

Od roku 1971 do roku 2000 byl jejím vůdčím představitelem Háfiz al-Asad, který byl nejen prezidentem země, ale současně také vrchním velitelem armády, generálním tajemníkem strany a předsedou Národní pokrokové fronty. V průběhu studené války si Sýrie osvojila principy socialismu a představovala významného spojence SSSR na Blízkém východě. Po rozpadu Sovětského svazu se poté tyto vazby částečně oslabily. Stále však Sýrie působí jako významný spoluhráč Ruska na regionální politické scéně. To dokládal i vztah mezi oběma zeměmi v průběhu nepokojů v zemi v roce 2011 a 2012.

Spolu s Íránem tvoří také významnou ideologickou bariéru proti politice Spojených států a jejich spoluhráčů na Blízkém východě. Vláda prezidenta Háfize al-Asada byla založena na preferenci určité složky obyvatel, což je patrné i v současnosti. Prezident si hned po svém nástupu k moci v roce 1971 kolem sebe vytvořil skupinu svých věrných. Ti byli převážně alawitského původu, jelikož sám alawitské náboženství vyznával. Alawité tedy okupovali vysoké posty ve vojenských i civilních složkách. Kromě toho přisuzoval veliký vliv osobnostem, se kterými pěstoval úzké osobní vztahy. Jednalo se především o členy jeho rodiny nebo kmene.

Po smrti svého otce v roce 2000 převzal Bašár al-Asad vedení plně organizovaného a poměrně strnulého socialistického režimu. Kvůli diktatuře Háfize al-Asada panovala v Sýrii politická stabilita, která však byla vynucena přísným policejním aparátem a fungováním zpravodajských sítí. V počátcích své vlády nový prezident usiloval o určité uvolnění režimu. Toto období politické liberalizace se v syrské historii nazývá „damašským jarem" a jeho název je odvozen od událostí v Československu na jaře v roce 1968. Čelní představitelé strany Baas však po určité době dostali oprávněné obavy o ztrátu politické moci a režim byl opět „ochlazen", uvedla syrskarevoluce.cz.