Mělo to vůbec smysl? ptají se veteráni, které Afghánistán připravil o zdraví a psychiku

"Mělo to cenu? Pravděpodobně ne. Přišel jsem o nohy zbytečně? Vypadá to tak. Zemřeli mí kamarádi zbytečně? Jo. Hlavou se mi honí řada pocitů - vztek, zrada, smutek," komentoval na twitteru pád Kábulu a celé země do rukou Tálibánu expert na výbušniny britské námořní pěchoty Jack Cummings, který v Afghánistánu před 11 lety přišel o nohy.

"Existuje generace Afghánců, která pocítila závan svobody... ale tento moment je hodně smutný," řekl k nástupu Tálibánu Andrew Fox, bývalý major britské jednotky výsadkářů, který sloužil v Afghánistánu a který otevřeně hovoří o svém posttraumatickém syndromu. "Jak mi řekl jeden z mých kamarádů: je to jako by určující linie našich dospělých životů ztratila smysl. A myslím, že takto to vidíme tento týden všichni," dodal.

Fox připomněl, jak na hlídkách vídali dívky a chlapce pouštět draky. "Teď jim může být tak 16 nebo 17 let. Je to srdcervoucí pocit, že tyto krásné děti se staly dospělými a sotva poznaly určitou svobodu, najednou byly uvrženy zase do poroby," dodal.

Při sledování záběrů, jak tálibové vstupují do Kábulu poté, co se nesetkali s téměř žádným odporem, cítil vztek britský veterán Ben McBean. Všechno, v co spolu s ostatními věřil a za co bojovali, se během několika týdnů rozplynulo. "To všechno pro nic!" napsal o víkendu na twitteru McBean, který v Afghánistánu v roce 2008 přišel o nohu a o ruku při výbuchu miny.

"Je to hořká pilulka, ale nakonec jsem ji spolknul," uvedl opět na twitteru v úterý. Deníku The Guardian řekl, že se cítí pořád stejně. Nicméně dodal, že pokud budou moci afghánské dívky chodit dál do školy, bude si moci říci: pomohli jsme jim.

McBean rovněž vyjádřil obavy o své kamarády-veterány z Afghánistánu, zejména o ty, kteří tam utrpěli doživotní poškození zdraví. "Někdo jako já si řekne: ´Jaká noční můra?´ Jiný ale může znovu sáhnout po lahvi (s alkoholem)," řekl. Vzpomněl také na rodiče, kteří v tamní válce ztratili děti.

"Mám naprosto zlomené srdce, když pomyslím na afghánský lid a mého syna Jamese a na všechny ty životy, které tam byly ztraceny," citoval tento týden server BBC Sarah Adamsovou, jejíž syn James Prosser zemřel v Afghánistánu v roce 2009 v jedenadvaceti letech. "Snažím se říkat si, že James nezemřel zbytečně, že jsme tam neztratili tolik životů zbytečně," dodala.

Od roku 2001 zahynulo v Afghánistánu podle statistik serveru icasualties.org 3596 příslušníků zahraničních jednotek, včetně 14 českých vojáků. Nejvíce tam padlo Američanů - 2452; Britů zahynulo 457.